Epilobio dodonaei-Melilotetum albi,eine neue Pflanzenassoziation

In der vorliegenden Arbeit wird eine neue PflanzenassoziationEpilobio dodonaei-Melilotetum albi Slavík 1978 beschrieben. Diese Assoziation ist an Kiesanschwemmungen in der niederen Lagen der warmen Region am Fuss der Karpaten gebunden und kann auch anderswo in Mitteleuropa vorausgesetzt werden. Sie stellt eine Parallele zum verwandtenMelilotetum albo-officinalis Sissingh 1950.     

Synthesis and structure determination of some nonanomerically C-C-linked serine glycoconjugates structurally related to mannojirimycin

The Bucherer-Bergs reaction of methyl 2,3-O-isopropylidene-alpha-d-lyxo-hexofuranosid-5-ulose gave (4'S)-4'-carbamoyl-4'-[methyl (4R)-2,3-O-isopropylidene-beta-l-erythrofuranosid-4-C-yl]-oxazolidin-2'-one instead of expected hydantoins. A mixture of hydantoins--(5'R)-triphenylmethoxymethyl-5'-[methyl (4R)-2,3-O-isopropylidene-beta-l-erythrofuranosid-4-C-yl]-imidazolidin-2',4'-dione and (5'S)-triphenylmethoxymethyl-5'-[methyl (4R)-2,3-O-isopropylidene-beta-l-erythrofuranosid-4-C-yl]-imidazolidin-2',4'-dione was obtained from the 5-ulose having protected primary OH group at C-6. The 4'-S configuration of 2 as well as 5'-S configuration of (5'S)-hydroxymethyl-5'-[methyl (4R)-2,3-O-isopropylidene-beta-l-erythrofuranosid-4-C-yl]-imidazolidin-2',4'-dione (9) was confirmed by X-ray crystallography. Corresponding alpha-amino acid--methyl (5S)-5-amino-5-C-carboxy-5-deoxy-alpha-d-lyxo-hexofuranoside (alternative name: 2-[methyl (4R)-beta-l-erythrofuranosid-4-C-yl]-l-serine) (11) was obtained from the hydantoin 9 by acid hydrolysis of the isopropylidene and trityl groups followed by basic hydrolysis of the hydantoin ring. Analogous derivatives with 5-R configuration, formed in a minority, were also isolated and characterised.     

Zur Karpobiologie,Karpologie und Verbreitung der ArtIva xanthiifolia Nutt. in der Tschechoslowakei

Auf Grund der neuentdeckten Quellen wurde die ArtIva xanthiifolia schon im Jahre 1934 in der Tschechoslowakei gefunden. Im Jahre 1936 waren schon 4 Fundorte in der Südslowakei bekannt. Angesichts der unterschiedlichen Progressivität der Art in Böhmen und in der Slowakei wurde die Keimungsbiologie der Diasporen von drei Fundorten in der Slowakei (?enkov, ?urany, Bratislava) und von Nymburk (Böhmen) verglichen, wobei interessante Unterschiede ans Licht kamen. Der Unterschied zwischen den Populationen aus dem Osten und Westen des Staates kann durch die klimatischen Bedingungen, bzw. durch die verschiedene Provenienz erklärt werden. Beim Studium der Karpologie wurde die Heterokarpie der Früchte festgestellt. In der vorliegenden Arbeit wird der gegenwärtige Zustand der Verbreitung der Art in der Tschechoslowakei zusammengefasst.     

Über die Teilungsfähigkeit polyploider Zellen und die Restitution der mixoploiden Wurzelspitzen

Chloralisujeme-li klí?ní ko?eny bobu (Vicia faba) a zkoumáme-li později postranní ko?eny, které v jejich chloralisovaných zónách vznikly, shledáme, ?e jsou v?echny v r?zném stupni mixoploidní. Po pětinásobné chloralisaci obsahovaly polyploidních buněk nej?astěji asi do jedné t?etiny, jsou v?ak také vrcholy obsahující a? ?ty?i pětiny polyploidních buněk. Buňky ko?enových vrchol? bob? snesou vlivem chloralisace zvý?ení po?tu chromosom? jen asi na 32n; takové buňky se mohou je?tě několikráte dělit, ale d?íve nebo později odumírají. Restituce mixoploidních ko?en?, at po dekapitaci nebo po podélném na?íznutí vrchol? se děje normálné a ú?astní se na ní harmonicky diploidní a polyploidní buňky. Nebylo pozorováno, ?e by snad byly polyploidní buňky z restitu?ního pochodu vylu?ovány nebo ?e by bylo do?lo k nepravidelným bujením. Mixoploidní vrchol se chová p?i restituci jako celistvý, jednotný, ?ivý ústroj.     

Die frequenz der zellteilungen in der wurzelspitze vonPhaseolus vulgaris nanus

V klí?ních ko?enech kultivaru fazoluPhaseolus vulgaris nanus jsou ve vrcholu buňky uspo?ádány ve skupinách, vět?inou po ?ty?ech nebo osmí buňkách, které pocházejí od jedné vrcholovým meristémem oddělené buňky mate?ské. Skupiny jsou obklopeny z?etelně tlust?ími blanami, ne? jsou blány oddělující buňky uvnit? jednotlivých skupin. Тoto uspo?ádání v oddělené skupiny potvrzuje nález WAGNERA (1937), ?e ka?dá buňka vrcholového meristému od doby svého vzniku pro?ije jenom malý a ?asto stálý po?et děleni. Dce?inné buňky jedné mate?ské buňky jsou z?etelně od ostatních skupin odděleny a poukazují k tomu, ?e se p?vodní buňka dělila dvakrát, t?ikrat, nejvý?e ?ty?ikrát. Mimoto jsou tyto podélné skupiny buněk uspo?ádány v p?i?né ter?ovité skupiny, co? svěd?í pro výklad, ?e p?vodní meristematické buňky vznikají rytmicky po sobě. Nedělí se v?ak simultánně. Мitózy byly v některých ko?enech nalezeny i ve vlastním centru vrcholového meristému ko?en?, ve kterém se podle CLOWESA buňky v?bec nedělí, jak se také autor této práce v r. 1897 domníval.     

Die Selbstspaltung der mixoploiden Wurzelspitzen

P?i prohlí?ení svého bohatého materiálu mixoploidních ko?enových vrchol? nalezl jsem ko?eny, které, jak se zdálo, se zbavovaly polyploidních sektor? tím, ?e se roz?těpily v ?ást diploidní a polyploidní. Od?těpení polyploidních provazc? jsou sice dosti ?astá, ale v p?ípadech zde popsaných vytvá?í diploidní sektor nový ko?enový vrchol, polyploidní zastaví pozvolna sv?j r?st, kde?to nově rozli?ený vrchol roste dále. Také to je ur?itý zp?sob samo?i?tění a diploidisace mixoploidního vrcholu. P?edpokladem ov?em je ?e se vrchol skládal p?vodně asi z poloviny nebo více z buněk diploidních, ve druhé ?ásti polyploidních. Potom dojde ve vrcholovém meristému diploidní ?ásti k diferenciaci samostatného diploidního vrcholu, kde?to polyploidní vrcholová ?ást pozvolna nebo náhle dělení svých buněk zastaví, po nějakou dobu se prodlu?uje a kone?ně je roztrhána a odum?e. Mohl jsem některé p?ípravy k samo?těpení v poměrně raných stadiích pozorovat.     

Microbiological and chemical dehydrogenation of withaferin A

Arthrobacter simplex dehydrogenated withaferin A to 4-dehydrowithaferin A but it was not able to dehydrogenate this substrate in position 27. 27-Dehydrowithaferin A was prepared chemically using pyridinium chlorochromate. Whereas 4-dehydrowithaferin A surpassed in its effect on leukemic P388 cells the original compound and all its dérivates synthesized so far, 27-dehydrowithaferin A was biologically inactive.     

Microbial transformations of cardioglycosides

Summary Penicillium vermiculatum deglycosylated lanatosid C to acetyldigoxin and Arthrobacter citreus deacetylated the latter to digoxin. Both reactions were carried out in a short time with high yields. Lanatosid A was transformed by P. vermiculatum simultaneously to acetyldigitoxin and digitoxin. A. citreus transformed lanatosid A directly to digitoxin and lanatosid C to digoxin, but the reactions took a long time and the yields were low.