Über Struktur und Bildung der Zystolithen-Kallose

Byl sledován výskyt a zp?sob ukládání kalózy v cystolitech 23 druh? roduFicus a 16 dal?ích druh? z ?eledíMoraceae, Acanthaceae, Combretaceae, Oleaceae aUrticaceae. Kalóza cystolit? byla nalezena v podstatě pouze u roduFicus. Na po?átku tvorby cystolit?Ficus clastica jsou vzniklé ?ásti stopky slo?eny z celulózy. Po dosa?ení délky kolem 30 μ se tvo?í na volném konci stopky první kalózové útvary ve formě tenkých povlak?. Postupně se tvo?í vět?í vrstvy st?ídavě z celulózy a kalózy, které vyplňují st?ední ?ást cystolit?. Zvápenatělé cystolity jsou obaleny plá?těm p?evá?ně z ?isté kalózy. Je diskutován problém funkce kalózy cystolit?. Kalóza je pova?ována—v souladu s d?íve uváděným názorem—za pr?vodní produkt změněného metabolismu tvorby buně?ných stěn během vzniku litocyst?.     

Über die Wirkung einiger Verbindungen der Pyridinreihe auf das Wachstum vonSinapis alba L.

Testováním 55 slou?enin pyridinové ?ady v koncentraci 10^?3 m na pokusné rostliněSinapis alba. L. bylo nalezeno základní soskupení, které je nositelem fytotoxické aktivity. Je diskutována závislost zmíněného ú?inku na konstituci slou?enin tohoto typu. Slou?eniny typu VII vyvolávají inhibici r?stu hypokotylu a zejména silnou inhibici r?stu ko?en? provázenou zpracidla chlorózou. K nejú?inněj?ím z nich pat?í 3-styrylpyridin a některé jeho soli. Silnou inhibici r?stu, av?ak bez chlorózy, zp?sobují ú?inné slou?eniny také uCucumis sativus.     

Der Einfluss einiger Atmungshemmstoffe auf die Atmung der Wurzelzonen vonVicia faba L.

V zóně meristematické, prodlu?ovací a v zóně s ukon?eným prodlu?ovacím r?stem buněk ko?ene bobu koňského (Vicia faba L., cv. Chlumecký) byla zji?těna r?zná ú?innost respira?ních inhibitor?. 8×10^?2 m NaF a 10^?3 m kyselina monojodoctová inhibují nejvíce Q_{O 2} v prodlu?ovací zóně a v zóně s ukon?eným prodlu?ovacím r?stem buněk, nejméně v meristematické zóně; RQ se nemění. Inhibice Q_{O 2} malonátem je mnohem vy??í ne? inhibice Q_{CO 2}, ?ím? dochází ke zvý?ení RQ, zvlá?tě v meristému. Ze zkou?ených koncentrací DNP p?sobí ve v?ech úsecích stimula?ně na Q_{O 2} a hlavně na Q_{CO 2} 10^?5 m, p?i které se projeví nejvy??í podíl aerobního kva?ení v meristému. P?i vy??ích koncentracích DNP je Q_{O 2} v meristému inhibováno a projeví se největ?í produkce Q_{CO 2} a také největ?í aerobní kva?ení v zóně s prodlu?ovacím r?stem buněk. RQ je nejvy??í v meristému. P?sobením 10^?2 m 1-amino-2-naftol-4-sulfonové kyseliny je největ?í stimulaceQo ₂ aQo ₂ v prodlu?ovací zóně. Ve v?ech p?ípadech je zvý?eno RQ, nejvíce v meristemu. Tyto výsledky svěd?í pro největ?í podíl glykolysy v prodlu?ovecí zóně, co? je v rozporu s výsledky pokus? s disimílací glukosy l-¹⁴C, a 6-¹⁴C, zji?těného RQ a výskytu alkoholu. P?i?iny diskrepance výsledk? získaných r?znými motodami jsou dále studovány.     

Über die Wirkung einiger Phenoxyessigsäurenderivate auf das Wachstum

Sledováním ú?inku dvaceti nově zkou?ených slou?enin VII a? XXVI, je? jsou deriváty kyseliny fenoxyoctové, v koncentraci 10^?10 (0,0001 mg v litru) na izolované ko?enyLepidium sativum L. aSaccharomyces cerevisae bylo zji?těno, ?e v porovnání s ú?inností devíti známých r?stově aktivních látek Ia a? VI, které se vzájemně li?í typem ú?inku, ani jedna významněji neovlivňuje ani r?st do délky, ani dělení buněk. Z výsledk? vyplývá, ?e chemická struktura zkou?ených slou?enin, a?koliv vyhovuje d?íve stanovenému po?adavku na konstitukei herbicídních látek tohoto typu, je p?íli? v?eobecným mě?ítkem. Alespoň v na?em p?ípadě se zna?ným vlivem uplatňuje druh a po?et substituent? na aromatickém jád?e. Experimentální výsledky této práce svěd?í o tom, ?e jinak velmi citlivýTurfitt?v kvasinkový test není vhodný jako metoda pro zji?tování ú?inku r?stových látek s ú?inností typu kyseliny 3-indolyloctové (IIa).     

Mycoplasma-like microorganism and virus particles in the leafhopperJavesella pellucida (F.) transmitting the oat sterile dwarf disease

Na ultratenkých ?ezech buňkami st?evního epitelu k?ís?Javesella pellucida (F.), p?ená?ejících sterilní zakrslost ovsa (pova?ovanou za virózu), byly pozorovány jednak virové ?ástice ulo?ené v cytoplasmě v trubicovitých strukturách, jodnak mikroorganismus, který je podle tvaru, velikosti a vnit?ní stavby toto?ný s druhy roduMycoplasma nebo se zástupci skupiny PLT (psittakóza, lymfogranulom, trachom). Jde o pravděpodobného p?vodce sterilní zakrslosti ovsa.     

Necrosis ofAesculus hippocastanum L.

V práci trvající t?i léta byla sledována choroba jírovce madalu (Aesculus hippocastanum L.), u nás i jinde v st?ední Evropě v?eobecně roz?í?ená. Hlavním pracovi?těm byl zámecký park v Lu?anech u P?e?tic (Hlávkova nadace). P?íznaky a jejich vývoj byly pozorovány také na mnohých jiných místech. Podle t?ídění L. Bose (Wageningen) pat?í tyto symptomy do skupin barevné změny (II), Nekrosa (IV), Deformace (VII) a ?áste?ně i Redukce r?stu (plod?). Jde o chorobu, kterou p?ed 60 lety popisovalSorauer aThomas jako abiosu. Poněvad? některé zjevy poukazovaly na chorobu virového p?vodu, byly podniknuty diagnostické zkou?ky. Serologická byla negativní pro chemismus madalových list?, které nejsou vhodným materiálem pro tuto metodu. Zkou?ky roubovací a o?kovací na zdravých semená?ích byly positivní. Virová nekrosa madal? je choroba systémová, která není p?ená?ena mechanicky dotekem. Snadno se v?ak p?ená?í roubováním a o?kováním. Některé známky nasvěd?ují té? pravděpodobnosti, ?e do jisté míry m??e být p?ená?ena i semenem.     

Über den anaeroben Stoffwechsel der Vegetationskegel des Weizens

Na vegeta?ních vrcholech ozimé p?eniceTriticum vulgare var.milturum Al., odr?dy Chlumecká 12 jsme sledovali papírovou chromatografií změny v obsahu glycid?, aminokyselin a organických kyselin po inkubaci za aerobních a anaerobních (N₂) podmínek. Práce byly prováděny jak s isolovanými vegeta?ními vrcholy, tak s vrcholy in situ ve 2., 3. a 4. etapě organogenese. Také byl histochemicky stanoven obsah acetaldehydu, lokalisace a aktivita alkoholdehydrogenásy. Získané údaje svěd?í o tom, ?e v mladých vegeta?ních vrcholech (2. etapa organogenese) p?eva?uje aerobní kva?ení, kde?to u star?ích se ji? uplatňuje p?evá?ně aerobní oxydasové systémy. Na vegeta?ních vrcholech nedochází k syntese vět?iny sledovaných aminokyselin ve vět?ím mě?ítku, i kdy? jím byl poskytnut zdroj aminodusíku. Hlavním zdrojem pro proteosyntesu jsou aminokyseliny p?iváděné z list?, je v?ak mo?no uva?ovat o jejich p?eměnách ve vegeta?ním vrcholu. Tyto p?eměny probíhají jen za aerobních podmínek. Pro kontrolu, zda se aminokyseliny neuvolňují p?i proteolyse, byl během inkubace m ?en kapkovou metodou obsah bílkovin. P?edlo?ená práce bude dále doplněna p?ímým mě?ením aktivity některých enzym?.     

Biometric analysis of the relationship between the osmotic pressure of the cell sap and its refractive index

Porovnávacími stanoveniami osmotického tlaku kryskopickou metódou a refraktorického indexu bunkovej ?t'avy listovHordeum sativum Jessem. boli získané ?íselné údaje pre biometrické vyjadrenie závislosti medzi oboma hodnotami. Biometrické vyjadrenie taktie? potyrdilo správnost' stanoviska, podl'a ktorého je zistenie osmotického tlaku bunkovej ?t'avy refrakeiou dostato?ne spol'ahlivé len vtedy, ked' sa pri ňom vychádza z experimentálne stanoveného korela?ného vzt'ahu. ?írka vytvoreného pravdepodobnostného pásu, podl'a vopred zvoleného kritéria spol'ahlivosti, vo smere hlavnej diagonály (osi regresných priamok) korela?ného pol'a ukázala, ?e pravdepodobnostný pás je tým u??í, ?ím je materiál fyziologicky homogennej?í. Rie?enie problému u bunkovej ?t'ávy listov ja?meňa upozornilo, ?e vhodným metodickým prístupom sa dajú aj pri pomerne zlo?itom druhu vytvorit' podmienky pre stanovenie rie?enej korela?nej závislosti. Tým sa sú?asne ukazuje mo?nost' pou?itia refrakeie ako dostato?ne spol'ahlivej metódy pre stanovenie osmotického tlaku bunkovej ?t'avy i u kultúrnych tráv.     

Der Einfluss von Phenäthylpyridinen und Pyridylphenylazetylenen auf die Wurzelatmung vonSinapis alba L.

Aktivita sukcinát-dehydrogenázy SDH a sukcinát-oxydázového systému SO byla mě?ena sestý den po vyklí?ení v homogenátu z ko?en? klí?ních rostlin ho??ice, které byly pěstovány v ?ivném roztoku, obsahujícím některý ze t?í polohových isomer? fenethylpyridinu (IIIA, B, C) nebo pyridylfenylacetylenu (IVA, B, C) v koncentraci 5×10^?4 m. Slou?eniny fenethylpyridinového typu prakticky neovlivňují aktivitu dehydrogenázy kyseliny jantarové SDH aniin vivo, aniin vitro, av?ak pyridylfenylacetyleny aktivitu tohoto enzymuin vivo výrazně stimulují. Naproti tomu oba typy slou?enin v pokusném uspo?ádání jakin vivo, takin vitro pr?kazně inhibují aktivitu sukcinát-oxydázového systému SO. Ú?inek fenethylpyridin? i pyridylfenylacetylen? je tedy pravým opakem ú?innosti trans-styrylpyridin? (typ I).     

Reversion of the antimitotic effect of N-formylbiuret by ureidosuccinic acid and uracil inAllium cepa L.

Byl sledován vliv N-formylbiuretu, degrada?ního produktu 5-azauracilu, na pr?běh mitóz v ko?enových meristémechAllium cepa. V p?ítomnosti 4. 10^-3 M koncentrace N-formylbiuretu v ?ivném roztoku dochází v ko?enových meristémech k 20–30% sní?ení mitotického indexu. Toto sní?ení mitotického indexu lze odstranit p?idáním kyseliny ureidojantarovéa uracilu do média. N-Formylbiuret, který v d?sledku interakce s dihydroorotázou inhibuje biosyntézu pyrimidinových prekursor? nukleových kyselin, nejeví tak p?i sledování cytologických ú?ink? irreversibilní toxicitu. P?i sní?ení mitotického indexu N-formylbiuretem nebylyv anafázi a v telofázi pozorovány ?ádné chromozomální aberace. Strukturálně p?íbuzné halogenacetylderiváty mo?oviny se za stejných podmínek v ?ádově ni??ích koncentracích vyzna?ují zna?nou cytotoxicitou spojenou s aglutinací chromozóm?. Zvrat antimitotického ú?inku těchto látek pyrimidinovými prekursory nukleových kyselin nebyl prokázán.     

The protein euphaseolin inPhaseolinae — A chemotaxonomical study

On the basis of immunochemical analyses of the main reserve protein ofPh. vulgaris, euphaseolin, in numerous cultivars ofPh. vulgaris, in additional 23Phaseolus species, and several representatives of further genera of Viciaceae and on the basis of the comparison of these data with morphological and genetical data the authors propose to separate the sectionEuphaseolus characterized by the presence of the protein euphaseolin. The species characterised by euphaseolin are closely related and capable of being crossed. The proposal requires an additional formal completion from the point of view of the conventions of classical systematies. Further the questions of the taxonomical extent of various protein characters and the problematies of the so-called large and small protein characters are discussed. Na základě imunochemických analys hlavní zásobní bílkovinyPh. vulgaris euphaseolinu u velkého po?tu kultivar?Phaseolus vulgaris, dal?ích 23 druh?Phaseolus a několika zástupc? dal?ích rod?Viciaceae a srovnáváním těchto údaj? s údajl morfologickými a genetickými auto?i navrhují vydělení sekceEuphaseolus, charakterisované p?ítomností bílkoviny euphaseolinu. Druhy charakterisované euphaseolinem jsou si blízce p?íbuzné, jsou k?i?itelné. Návrh vy?aduje je?tě formální doplnění z hlediska zvyklostí klasické systematiky. V ?lánku jsou dále diskutovány otázky taxonomické ?í?e r?zných bílkovinných znak?.     

A Comparative study on the reactions for protein sulphydryl,carboxyl and tyrosine in plant nuclei

V této práci byly aplikovány na rostlinných objektech reakce s β-oxynaftyl-merkurichloridem a p-nitrobromacetofenonem, popsané k pr?kazu bílkovinných SH na materiálu ?ivo?i?ném. V rostlinných meristematických buňkách obě tyto techniky stejně jako DDD¹ a RSR¹ jeví vět?inou intensivněj?í zbarvení jader ne? cytoplasmy. Rovně? po aplikaci reakcí na bílkovinné karboxyly a tyrosin je jádro intensivněji zbarveno ne? cytoplasma. Z toho lze soudit, ?e rozdíly v intensitě zbarvení jádra a cytoplasmy v meristematických buňkách rostlinných technikami k pr?kazu bílkovinných SH jsou zp?sobeny spí? rozdílem v celkové koncentraci bílkovin ne? zv??ením podílu cysteinu v jaderných bílkovinách.     

The distribution pattern of transpiration rate,water saturation deficit,stomata number and size,photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Ji? d?íve zji?těné (Slavík 1959a) rozlo?ení hodnot osmotického tlaku buně?né ?távy na plo?e listové ?epele dvoudělo?ného typu (apex >base, okraj > centrální ?ást), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i p?i nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dal?ím sledováním fysiologické heterogenity listové ?epele u dospělých list?Nicotiana sanderae hort., p?edev?ím hlavních indikátor? vodního provozu a výměny CO₂. Intensita transpirace s intaktního povrehu list?, vypo?tená z vá?kových mě?ení na discích, vyseknutých z ?epele, je v apikální ?ásti o 50 a? 70%, ni??í ne? na basi. Rovně? p?irozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (?atský 1960), byl v apikální ?ásti o 10% ni??í ne? na basi. Hustota pr?duch? byla jak uNicotiana sanderae, tak u dal?í pokusné rostliny u cukrovky v apikální ?ásti pr?měrně o 40% ni??í, zatím co velikost pr?duch? byla v apikální ?ásti naopak pr?měrně o 30% vět?í. Relativní index plochy pr?duchových skulin na plochu ?epele (po?et × ?tverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch pr?kazně neli?il. Intensita fotosynthesy (na plochu), mě?ená gazometricky infra?erveným analysátorem, byla p?i plném nasycení pletiva vodou v apikální ?ásti pr?kazně o 17% ni??í ne? v ?ásti basální, a?koliv obsah chlorofylu na plochu je v tlust?í, apikální ?ásti vět?í. Rovně? intensita dýchání, manometricky mě?ená jako Q_O2, byla v apikální ?ásti pr?kazně ni??í, a to jak v p?epo?tu na su?inu (o 12%), tak na plochu. Podobné, av?ak podstatně men?í rozdíly byly zji?těny také mezi okrajem a centrální ?ástí ?epele. Fysiologická heterogenita listové ?epele je kauzálně zalo?ena na r?zné hydrata?ní úrovni, tak?e studium aktivity r?zných fysiologických proces?, na r?zných místech ?epele je vhodné pro sledování jejich vztahu k r?zné úrovni hydratace.     

Der Mechanismus der Vitalfärbung des Zellsaftes vonNitella sp. mittels Neutralrot

UNitelly sp. byly zji?těny ve ?távě buně?né p?ímou analýzou pomocí chemických reakcí, chromatograficky i elektromikroskopickou difrakcí t?i organické kyseliny (kys. vinná, citronová a jedna, kterou se zatím nepoda?ilo identifikovat). Dále bylo zji?těno, ?e buňkyNitelly, které mají zpomalený metabolismus nebo vy??í pH buně?né ?íávy, hromadí ve vakuolách neutrální ?erveň daleko pomaleji ne? za normálních podmínek. Blokování dýchacích enzym? kyanovodíkem v?ak nemá vliv na rychlost p?íjmu tohoto barviva ?ivými buňkami. Podle výsledk? této práce je mo?no se domnívat, ?e p?íjem bázických barvivNitellou se děje na základě iontového spádu a jeho rychlost je p?ímo ovlivňována koncentrací organických kyselin ve ?távě buně?né.     

Weitere Versuche mit der Rauhverzwergung und Streifenkrankheit des Maises

P?i velmi pozdním setí (5. VI. 1964) a opakovaném p?enosu k?ísaCalligypona pellucida sOriganum vulgare aPlantato major, nemocných ?loutenkou aster, bylo u kuku?ice docíleno velmi ?etné a tě?ké napadení jmenovanou virosou. Onemocnění mělo za následek tmavou barvu list?, někdy jejich pruhovitost, ?asto zakrsání rostlin, nevyvinutí saměích květenství nebo jejich zlistnatění, rudimentární vývoj někdy nadměrně ?etných sami?ích květenství, jejich nedokonalé opylení, velmi silné sní?ení sklizně zrna. Na této lokalitě (Praha-Dejvice, Na Karlovce) nebylo docíleno ?ádné virové onemocnění p?enosemCalligypona pellucida na oves a je?men, jestli?e p?ed tím k?ísi sáli naOriganum vulgare z té?e lokality, nemocném ?loutenkou aster. Virosní sterilita a zakrslost ovsa je p?sobena jiným virem nebo jinou skupinou virových kmen? ne? virová zakrslost a pruhovitost kuku?ice.     

Forestiera ecuadorensis: Una nueva especie endémica de Oleaceae y un nuevo registro genérico para Ecuador

Se describeForestiera ecuadorensis, una nueva especie de árbol, endémica del bosque seco tropical al occidente de Ecuador, en la provincia del Guayas, la misma que también es un nuevo registro genérico para el país.Forestiera ecuadorensis es similar aForestiera rhamnifolia distribuida en Mesoamérica y el Caribe, y aForestiera eggersiana de las Islas Vírgenes, Haití y Puerto Rico, de las que difiere por tener por presentar hojas que alcanzan mayor dimensión, con distintivo ápice largoacuminado, mayor número de nervios laterales, estambres con filamentos más cortos y distinto patrón fitogeográfico. También se presenta una clave para todas las especies de Oleaceae reportadas hasta la fecha para Ecuador.     

Changes in sap exudation of maize and occurrence of lags in exudation during the growing season

1. 1.
   Je popsána metoda ?měrných prou?k?” pro sledování ko?enového krvácení kulturních rostlin v polních podmínkách. Mno?ství tekutiny vyroněné dekapitovaným pahýlem stonku urěuje se na základě smá?ení úzkého prou?ku filtra?ního papíru, chráněného proti vypa?ování tekutiny polyetylenovým sá?kem. Prou?k? s krycím sá?kem je mo?no pou?ít i pro jímání vět?ího mno?ství vyroněné tekutiny.     
   
   

Preservative effect of saccharose solution on some plant viruses

Konzervaci vir? jsme prováděli v oddělených listech infek?ních rostlin, které byly pono?eny do roztoku sacharózy. Nejlep?ího výsledku jsme dosáhli s 3molálním roztokem. Takto byly úspě?ně konzervovány: oby?ejný a nekrotický kmen Y viru bramboru, X virus bramboru, 2 zelené kmeny viru mozaiky okurky, virus ?erné krou?kovitosti zelí, komplex viru mozaiky okurky a viru ?erné krou?kovitosti zelí, virus mozaiky ?epy a virus nekrotické kade?avosti tabáku. Pr?měrná doba ulo?ení list? v roztoku sacharózy byla 7 - 8 měsíc?. Tímto zp?sobem se v?ak nepoda?ilo konzervovat ?lutý kmen viru mozaiky okurky.     

Die frequenz der zellteilungen in der wurzelspitze vonPhaseolus vulgaris nanus

V klí?ních ko?enech kultivaru fazoluPhaseolus vulgaris nanus jsou ve vrcholu buňky uspo?ádány ve skupinách, vět?inou po ?ty?ech nebo osmí buňkách, které pocházejí od jedné vrcholovým meristémem oddělené buňky mate?ské. Skupiny jsou obklopeny z?etelně tlust?ími blanami, ne? jsou blány oddělující buňky uvnit? jednotlivých skupin. Тoto uspo?ádání v oddělené skupiny potvrzuje nález WAGNERA (1937), ?e ka?dá buňka vrcholového meristému od doby svého vzniku pro?ije jenom malý a ?asto stálý po?et děleni. Dce?inné buňky jedné mate?ské buňky jsou z?etelně od ostatních skupin odděleny a poukazují k tomu, ?e se p?vodní buňka dělila dvakrát, t?ikrat, nejvý?e ?ty?ikrát. Mimoto jsou tyto podélné skupiny buněk uspo?ádány v p?i?né ter?ovité skupiny, co? svěd?í pro výklad, ?e p?vodní meristematické buňky vznikají rytmicky po sobě. Nedělí se v?ak simultánně. Мitózy byly v některých ko?enech nalezeny i ve vlastním centru vrcholového meristému ko?en?, ve kterém se podle CLOWESA buňky v?bec nedělí, jak se také autor této práce v r. 1897 domníval.     

Interaktion zwischen diploiden und polyploiden Zellen

V pojednání je diskutována na základě výzkumu chloralyzovaných ko?en? bobu (Vicia faba) vzájemná interakce mezi diploidními a polyploidními buňkami a tkáněmi a jsou popsány konkrétní p?íklady. Ve zcela mladých ko?enech vyvíjejí se mixoploidní tkáně p?átelsky vedle sebe, normálně se dělí a diferencují. Ale později, zvlá?tě kdy? ko?enové vrcholy obsahují vysoce polyploidní tkáně (8 n, 16 n), chovají se tyto tkáně k sobě nep?átelsky. Polyploidní sektory jsou oddělovány a p?ed?asně zastavují své dělení jako? i prodlu?ovací r?st. Dochází k napětí pletiv a v polyploidních sektorech dochází někdy ke vzniku rhexigenních dutin. Tyto pochody, vyjma vznik rhexigenních dutin, jsou ji? v základním meristému p?ipravovány a dochází k p?eru?ení normální korelace mezi tkáněmi r?zné ploidie. K homoploidizaci m??e také p?ispět redukce po?tu chromozóm? multipolární mitózou v polyploidních buňkách. R?zně vysoce ploidní tkáně mohou od sebe být odděleny metakutinizovanými nebo zrosolovatělými hrani?ními blanami buně?nými. Bě?í tu o r?zné autoregula?ní pochody, které vedou k diploidizaci, ?id?eji k úplné polyploidizaci. Těmito zp?soby jsou star?í homoploidizovány.