The Effect of Acute Irradiation of Balsam Seeds(Impatiens balsamina L. ) on the Formation of Anthocyanins in Blossoms

V uvedené práci jsem sledovala nep?ímý vliv zá?ení na produkci antokyan? v květech ?ervené balsaminyImpatiens balsamina L. Po 18 hodinách bub?ení byla semena ozá?ena dávkou 4560 r a sledovány změny v antokyanisaci květ?. V X₀ do?lo u t?ech ze ?ty? sledovaných linií pr?kaznému zvý?ení obsahu antokyan?. 18 %, 18 % a 29 %. V X₁ se kvantitativni obsah antokyan? bud vyrovnal s kontrolami nebo byl ni??í, v X₂ do?lo pr?kaznému snízení obsahu antokyan? u v?ech sledovaných linii oproti kontrolám. Z?ejmě se jedná o fysiologické ovlivnění typu ?dlouhodobych vyznívajících modifikací“. V X₁ se objevilo několik r?zovych rostlin (3,4 %). Domnívám se, ?e nejde o vy?těpení následkem heterozygotního materiálu (u kontrol se nic takového neobjevilo), ?e v?ak vlivem zá?ení do?lo recesivní mutaci, která se projevila a? v X₁.     

Changes in glucose and fructose level inNicotiana alata styles and ovaries accompanying compatible and incompatible pollen tube growth

Jestli?e byly pokusně květy den p?ed opylenim odděleny od rostliny a inkubovány ve vodě za teploty 25° C, projevil se v jejich pestících během následujících t?í dn? r?st pylových lá?ek v hladině glukosy a fruktosy. Prvý den po opylení bylo mno?ství těchto cukr? v apikálních ?ástech ?nělek z neopylených květ? vy??í, v basálních úsecích a v semeníeích naopak vět?inou ni??í ne? v p?íslu?ných ?ástech květ? opylených. V dal?ích dvou dnech do?lo i zde v p?ípadě opylení, a to p?edev?ím po allogamii, k silněj?ímu úbytku obou glycid?, tak?e po t?etím dnu bylo glukosy a fruktosy nejvíce v pestících neopylených, nejmáně po kompatibilním sprá?ení. Tento pokles byl nejvýrazněj?í v semeníeích, i kdy? do nich ani kompatibilní lá?ky je?tě nepronikly. V pokusech, kdy byly květy ponechány na rostlinách kultivovaných v polních podmínkách, nedo?lo v jejich pestících ani 80 hodin po kompatibilním opylení ke sní?ení obsahu glukosy a fruktosy. Z uvedených skute?ností lze vyvodit tyto záváry: R?st lá?ek ?nělkou vyvolá vá zvý?ený p?ísun glycid? do celých pestík?. Jak kompatibilní, tak inkompatibilní lá?ky vyu?ívají cukry z ?nělkováho pletiva. Oba tyto jevy jsou intenzívněj?í po allogamii ne? v p?ípadě inkompatibilní autogamie. Vzhledem k tomu, ?e kompatibilní lá?ky rostly normálně ?nělkou i za sní?ené hladiny glukosy a fruktosy, není absolutní zvý?ení obsahu těchto cukr? v pestících pro r? st lá?ek nezbytné. V opylených ?nělkách se mění poměr glukosa/fruktosa ve prospěch glukosy. Hodnota tohoto kvocientu se zvy?uje jak v apikálních, tak v basálních ?ásteeh ?ně1ek p?edev?ím po opylení kompatibilním. Tento jev je v souladu s hypothesou uvedenou d?ive (TUpý- 1959, 1960 podle ní? pylové lá?ky prodýchávají hlavnð sacharosu a z ní p?edev?ím její fruktofuranosovou slo?ku.     

Zur Problematik der Verlässlichkeit der refraktometrischen Methode für die Indikation des Wasserbedarfes der Kartoffeln

P?i studiu vlivu sní?ení p?dní vlhkosti na osmotické poměry v buně?né ?távě bramborových rostlin byla také hodnocena refraktometrická metoda pro ur?ování osmotických hodnot v nich. Ukázalo se, ?e je pot?eba zna?né opatrnosti p?i její aplikaci u brambor?. Elektrolyty, které jsou refraktometrickou metodou posti?eny poměrně málo citlivě, mají podstatnou p?evahu p?i vytvá?ení celkových osmotických hodnot v buně?né ?távě brambor? nad druhou hlavní slo?kou, látkami, které redukují Fehling?v roztok. Elektrolyty mají ?asto také protich?dný vegeta?ní trend proti molekulárně rozpu?těným látkám, redukujícím Fehling?v roztok. Proto se mění korelace mezi celkovými osmotickými hodnotami a světlolomností ?távy nejen v jednotlivých p?ípadech, ale také během vegetace. Tyto poměry jsou rozdílné také v jednotlivých orgánech bramborových rostlin. Zna?né sní?ení p?dní vlhkosti, at trvalé, nebo do?asné, vyvolalo poměrně malé zvý?ení celkových osmotických hodnot ve srovnání s ru?ivými vlivy změn po?así. Z výsledk?, získaných v této práci, vyplývá, ?e refraktometrická metoda není dostate?ně citlivá, aby jí bylo mo?no spolehlivě stanovit vliv p?dní vlhkosti na osmotické poměry v bramborových rostlinách za neklimatizovaných podmínek.     

The formation of the upper leaves of wheat (Triticum aestivum L.) as indicator of the course of development

D?ívěj?í práci, v ní? jsme hodnotili pr?běh vývoje podle fenologie a podle vzniku abnormit, jsme nyní doplnili mě?ením délky list?. Pr?běh vývoje jsme ovlivňovali fotoperiodiekou inhibicí v r?zné fázi vývoje vzrostného vrcholu. Ovlivnění pr?běhu vývoje se projevilo změnou délky pochvy a ?epele listu. ?epel byla ovlivněna více ne? pochva. V ?adě variant s r?zným za?átkem fotoperiodické inhibice do?lo k prodlou?ení nebo ke zkrácení pochvy a ?epele horních t?í list? proti p?íslu?ným list?m kontroly. Ke zkrácení do?lo u list?, které se vyvinuly nad obvyklý po?et z p?vodních základ? brakteí. Bylo to u variant s velmi ranou inhibicí. Varianty s pozděj?í inhibicí mají jednak abnormálně redukované listy so zakrnělými ú?labními klásky, jednak prodlou?ené listy, které svojí délkou p?ipomínají ontogeneticky mlad?í, ni??í listy. Ukázalo se, ?e i u tak obtí?ného materiálu jako je p?enice m??e být morfologie list? spolehlivým záznamem pr?běhu vývoje.     

Zum Einfluss einiger Inhibitoren der Glykolyse und der Atmung auf den Gehalt an Zuckern und Gärungsprodukten in Vegetationskegeln von Weizenpflanzen auf verschiedenen Entwicklungsstufen

Zkou?eli jsme vliv některých inhibitor? glykolýzy a dýchání na odbourávání volných glycid? a na mno?ství zplodin kva?ení ve vegeta?ních vrcholech p?enice,Triticum aestivum L., kultivar Chlumecká 12. Analýzy jsme prováděli ve 3 etapách organogeneze v 2. (vegetativní období), 3. (období fotoperiodické indukee) a 4. (po?átek zakládání květních orgán?) etapě organogenese. Izolované vegeta?ní vrcholy byly inkubovány ur?itou dobu v roztocích inhibitor? ve fosfátcitrátovém ústoji. Volné glycidy jsme stanovili metodou nátla?kové chromatografie a zplodiny kva?ení modifikovanou jodoformovou reakcí. DNP a azid zpomalily v pou?itých koncentracích odbourávání glycid? ve v?ech zkou?ených etapách organogeneze. Kyselina monojodoctová, NaFa Na-malonát měly tentý? ú?inek jen ve 3. a 4. etapě. V 2. etapě se odbourávání glycid? ú?inkem těchto inhibitor? urychlilo. Vlivem DNP se zmen?ilo mno?ství zplodin kva?ení ve v?ech etapách organogeneze. Mno?ství těchto látek nebylo ovlivněno malonátem a toté? platí pro kyselinu monojodoctovou a NaF ve 3. a 4. etapě organogeneze a pro azid ve 2. etapě. Azid ve 3. a 4. etapě někdy vedl ke zvý?ení mno?ství zplodin kva?ení, kyselina monojodoctová a Na-fluorid zp?sobily jejich pokles ve 2. etapě. Výsledky diskutujeme z hlediska mo?ného vysvětlení p?sobení jednotlivých inhibitor?. Vět?ina inhibitor? měla jiný ú?inek ve 2. etapě organogeneze ne? v dal?ích etapách. To se shoduje s d?ívěj?ím zji?těním, ?e u vegeta?ních vrchol? je v pr?běhu 3. etapy organogeneze nahrazeno kva?ení aerobními oxydázovými systémy.     

Untersuchungen Über faktoren,die sich bei folgekultivierung der pflanzen geltend machen

V práci byla sledována mo?nost allelopatického ovlivňování následných rostlin p?edplodinami p?i kultivaoi v odstupňovaných ?asových intervalech po sobě v té?e zemině u tě chto kombinací: mák — cukrovka, ho??ice — je?men, konopí — ?ito, cibule — ?epka. Pokusy byly prováděny v kvítiná?ích s kompostovou zeminou, umístěných během pokusu na zahradě a zapu? těných do p?dy. Byl sledován r?st p?edplodin a následných rostlin v po?áte?ních fá zích r?stu. P?ed vysetím následných rostlin byla stanovena u odebraných vzork? zemin intensita respirace, okam?itá vlhkost a obsah fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku. Ve v?ech zkou?ených kombinacích byly následné rostliny ovlivněny kultivací p?edplodiny a následným ulo?ením zeminy. Změny r?stu následných rostlin ?áste? ně korelovaly s obsahem fyziologicky p?ístupného dusíku v zemině. Podle jejich charakteru v?ak bylo té? patrno, ?e se na nich podílely i allelopatické faktory. Zna?ně inhibi?ně p?sobil mák na cukrovku, mé ně inhibi?ně p?sobila ho??ice na je?men a cibule na ?epku. ??inek konopí na ?ito byl promě nný s dobou ulo?ení zeminy. Změny v obsahu fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku v pokusné zemině neodpovídaly . mno?ství narostlé p?edplodiny, co? bylo podmíněno pou?itou kultiva?ní metodikou. Poměrně rychlé doplňování p?edplodinou vy?erpaných dusi?nan? v pokusné zemině s dobou jejího ulo?ení bylo pravděpodobně podmíněno nitrifikacními procesy. Podle stanovených změn intensity respirace pokusné zeminy se na allelopatickém ovlivnění mohla podílet i pudní mikroflora.     

Über die Teilungsfähigkeit polyploider Zellen und die Restitution der mixoploiden Wurzelspitzen

Chloralisujeme-li klí?ní ko?eny bobu (Vicia faba) a zkoumáme-li později postranní ko?eny, které v jejich chloralisovaných zónách vznikly, shledáme, ?e jsou v?echny v r?zném stupni mixoploidní. Po pětinásobné chloralisaci obsahovaly polyploidních buněk nej?astěji asi do jedné t?etiny, jsou v?ak také vrcholy obsahující a? ?ty?i pětiny polyploidních buněk. Buňky ko?enových vrchol? bob? snesou vlivem chloralisace zvý?ení po?tu chromosom? jen asi na 32n; takové buňky se mohou je?tě několikráte dělit, ale d?íve nebo později odumírají. Restituce mixoploidních ko?en?, at po dekapitaci nebo po podélném na?íznutí vrchol? se děje normálné a ú?astní se na ní harmonicky diploidní a polyploidní buňky. Nebylo pozorováno, ?e by snad byly polyploidní buňky z restitu?ního pochodu vylu?ovány nebo ?e by bylo do?lo k nepravidelným bujením. Mixoploidní vrchol se chová p?i restituci jako celistvý, jednotný, ?ivý ústroj.     

Effect of sodium humate on swelling and Germination of winter wheat

V práci byl studován vliv humátu sodného na bub?ení a klí?ení ozimé p? enice Py?elka (Triticum vulgare Vill.) a sledována změna intensity dýchání bub?ících obilek v prvých 24 hodinách bub?ení. Bylo zji?těno, ?e Na-humát v koncentraci 100 mg/ml urychluje v prvé fázi bub?oní p?íjem vody bub?ícími obilkami. Tím, ?e obilky p?ijmou d?ive dostate?né mno?ství vody, dochází u nich d?íve k aktivaci enzymatických systém?, zabezpe? ujících zdárný pr?běh klí?ení, co? se projeví zvý?ením intensity dý chání. Energie uvolněná dýcháním m??e být vyu?ita k rychlej?ímu r?stu embrya, co? se projeví morfologicky v rychlosti klí?ení.     

Modelluntersuchungen an röntgenstrahlen-mutierten Pflanzen

Modelové zachycení r?stových porměr? u vy??ích rostlin p?edpokládá mo?nost ozna?ení celého pletiva odvozeného z jedné ur?ité buňky. Za takové ozna?ení lze pova?ovat nap?. ?odmí?ení” (Entmischung) heterogenních plastid? z jedné buňky, polyploidizaci jednotlivých buněk a z nich' odvozených pletiv, stejně jako indukei mutací nap?. pomocí Roentgenova zá?ení. Jestli?e v posledně uvedeném p?ípadě mutuje, ?ekněme, jedna iniciála L II, pak vykazuje ur?itá ?ást sporogenních pletiv tuté? mutaci Za p?edpokladu, ?e neprobíhá eliminace buněk, odpovídá tato ?ást v pr?měru poměru mutované iniciály L H k po?tu zbylých iniciál L II, uplatňujících se na dal?ím vývoji. Model, odvozený z této skute?nosti a z dal?ích p?edpoklad?, uvedených v textu této práce, podává p?edev?im informaci o o?ekávané ?etnosti mutací a ?těpných poměrech v samosprá?eném potomstvu mutovaných rostlin. Ze srovnání se zji?těnými daty vyplývá, ?e pro vyjád?ení těchto poměr? u odno?í je?mene vysta?í relativně jednoduchý model. Jeho základem je p?edpoklad, ?e iniciály p?e?ívají jedna na druhé stochasticky nezávisle a náhodně, a zároveň náhodně mutují. P?itom není nutno u zkoumaných postranních odno?í uva?ovat eliminaci p?vodních iniciál. U hrachu jsou tyto poměry komplikovaněj?í jak ve vztahu k rozdělení ?etnosti mutací, tak ve vztabu k ?těpným poměr?m. Dosud je známe pouze obecně pro celé rostliny tohoto druhu nikoliv v?ak pro jednotlivá květenství. K jejich objasnění je t?eba p?edpokládat, ?e během r?stu probíhá na ur?itých místech eliminace jednotlivých buněk, zodpovědných za tvorbu sporogenních pletiv. Výzkum na tomto modelu není v?ak dosud ukon?en.     

Investigation of free amino-acids in cross-, self- and non-pollinated pistils ofNicotiana alata

R?st pylových lá?ek vyvolává ve ?nělce změny v hladině volnýeh aminokyselin. To bylo prokázáno u alaninu, valinu, leucinu — isoleucinu, serinu, threoninu, kyseliny γ-aminomáselné, asparaginu, kyseliny glutamové a prolinu. Tyto změny se uskute?ňují hlavně v těch ?ástech ?nělky, kde se nalézají pylové lá?ky. P?edev?ím dochází ke zvy?ování hladiny kyseliny γ-aminomáseìné a alaninu a k úbytku kyseliny glutamové. Intensita těchto jev? je mnohem výrazněj?í po opylení kompatibilním ne? v p?íipadě inkompatibilní autogamie. Jejich podstata je vysvětlována na základě p?edpokládaného hlavního směru katabolismu kyseliny γ-aminomáselné a alaninu cestou transaminace s kyselinou α-ketoglutarovou relativním nedostatkem této ketokyseliny. P?i sní?ené hladině glycid? dochází v opylenýoh ?ně1kách k akumulaci asparaginu. V cizoprá?enych ?nělkáeh se zvy?uje jeho hladina podstatně rychleji ne?, po samosprá?ení. Jestli?e je hromadění asparaginu d?sledkem intensivněj?ího prodýchávaní bílkovin p?i nedostatku cukr?, vyplývá z uvedeného stejně jako z p?ede?lé práce (TUPý 1961), ?e pylové lá?ky vyu?ívají z ?nělkového pletiva. substráty pro dýchání a ?e je tento proces omezován p?i jejich inkompatibilitní inhibici. V semenících opylených květ? se zvy?uje ji? v době, kdy pylové lá?ky prorustají ?nělkou, hladina kyseliny γ-aminomáselné a alaninu. Kvantitativně je toto zvý?ení p?ímo závislé na rychlosti r?stu lá?ek dané kompatibilním ?i inkompatibilním charakterem p?ílu?ného opylení.     

О влиянии понижения и нтенсивности освеще ния на развитие пшениц,ы

Sní?ení intenzity osvětlení po ur?itou mez vedlo u ozimých a poloozimých odr?d p? enice, jako? i u p?esívek k urychlení vývoje vegeta?ního vrcholu hlavní osy, kde?to vývoj jarní odr?dy byl tímto zásahem zpomalen. U rostlin, jejich? vývoj byl sní?ením intenzity světla urychlen, byla váha suché nadzemní hmoty ni??í a obsah glycid? ve vegeta?ním vrcholu hlavní osy vy??í ne? u kontrolních rostlin rostoucích na normálním dni. Rostliny dlouhobě jarovizované měly rychlej? í vývoj a ni??í váhu nadzemní hmoty ne? rostliny jarovizované po normální dobu. Urychlující vliv sní?ení intenzity světla na vývoj rostlin je vysvětlen změnou zp?sobu r?stu, který je spjat s větsim p?ítokem asimilát? do vegeta?ních vrchol?.     

Die Selbstspaltung der mixoploiden Wurzelspitzen

P?i prohlí?ení svého bohatého materiálu mixoploidních ko?enových vrchol? nalezl jsem ko?eny, které, jak se zdálo, se zbavovaly polyploidních sektor? tím, ?e se roz?těpily v ?ást diploidní a polyploidní. Od?těpení polyploidních provazc? jsou sice dosti ?astá, ale v p?ípadech zde popsaných vytvá?í diploidní sektor nový ko?enový vrchol, polyploidní zastaví pozvolna sv?j r?st, kde?to nově rozli?ený vrchol roste dále. Také to je ur?itý zp?sob samo?i?tění a diploidisace mixoploidního vrcholu. P?edpokladem ov?em je ?e se vrchol skládal p?vodně asi z poloviny nebo více z buněk diploidních, ve druhé ?ásti polyploidních. Potom dojde ve vrcholovém meristému diploidní ?ásti k diferenciaci samostatného diploidního vrcholu, kde?to polyploidní vrcholová ?ást pozvolna nebo náhle dělení svých buněk zastaví, po nějakou dobu se prodlu?uje a kone?ně je roztrhána a odum?e. Mohl jsem některé p?ípravy k samo?těpení v poměrně raných stadiích pozorovat.     

Über die Beziehungen zwischen der Wirksamkeit und der chemischen Struktur einiger Phenoxyessigsäuren

V práci jsou zji?továny r?stové ú?inky dvacíti vět?inou nově p?ipravených a na rostlinách dosud nezkou?ených substitu?ních i, funkěních derivát? kyseliny fenoxyoctové VII a? XXVI v porovnání s ú?inností kyseliny 2,4-dichlorfenoxyoctové (I), její? struktura i p?sobení jsou pova?ovány za základní. Neú?innost zkou?ených slou?enin v koncentraci 10^?6 (1 mg v litru) na klí?ní rostliny ho??ice(Sinapis alba L.) je uváděna v souvislost se změnami struktury vzhledem ke 2,4-D (I), zejména s druhem a po?tem substituent? na fenylovém zbytku.     

Abnormities in the Inflorescence ofTriticum aestivum E. after a photoperiodic treatment at different stages of ontogeny

Metodikou fotoperiodických pokus? a analys vzrostných vrchol? jsme zjistili závislost typu výsledné morfologické abnormity na vývojovém stupni vzrostného vrcholu p?ed fotoperiodickým zásahem. Abnormálně velký po?et klásk? vznikal po zásahu u rostlin se zcela vegetativním vzrostným vrcholem. K větvení klasu do?lo nejvíce po zásahu v době prodlu?ování vzrostného vrcholu. Abnormální vývin podp?rných listen? odpovídal zásahu mezi zakládáním klásk? a zakládáním kvítk? v kláscích. ?ím d?ívěj?i byl tento zásah, tím ú plněji byly podp?rné listeny vyvinuty. První dvě odchylky p?edstavují nadpo?etný r?st osních ?lánk? v květenství, vývin podp?rného listenu je známkou posunutí korelace mezi r?stem listenu a generativním vývojem jeho ú?labního klásku. U poslední odchylky, ?ídkého klasu, která vzniká po zásahu v době zakládání ty?inek, ji? nedochází k takovému naru?ení vztahu mezi r?stem a vývojem. P?i fotoperiodickém zásahu dochází k indukci abnormální morfogenese, která pak m??e probíhat i po ukon?ení zásahu.     

The distribution pattern of transpiration rate,water saturation deficit,stomata number and size,photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Ji? d?íve zji?těné (Slavík 1959a) rozlo?ení hodnot osmotického tlaku buně?né ?távy na plo?e listové ?epele dvoudělo?ného typu (apex >base, okraj > centrální ?ást), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i p?i nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dal?ím sledováním fysiologické heterogenity listové ?epele u dospělých list?Nicotiana sanderae hort., p?edev?ím hlavních indikátor? vodního provozu a výměny CO₂. Intensita transpirace s intaktního povrehu list?, vypo?tená z vá?kových mě?ení na discích, vyseknutých z ?epele, je v apikální ?ásti o 50 a? 70%, ni??í ne? na basi. Rovně? p?irozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (?atský 1960), byl v apikální ?ásti o 10% ni??í ne? na basi. Hustota pr?duch? byla jak uNicotiana sanderae, tak u dal?í pokusné rostliny u cukrovky v apikální ?ásti pr?měrně o 40% ni??í, zatím co velikost pr?duch? byla v apikální ?ásti naopak pr?měrně o 30% vět?í. Relativní index plochy pr?duchových skulin na plochu ?epele (po?et × ?tverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch pr?kazně neli?il. Intensita fotosynthesy (na plochu), mě?ená gazometricky infra?erveným analysátorem, byla p?i plném nasycení pletiva vodou v apikální ?ásti pr?kazně o 17% ni??í ne? v ?ásti basální, a?koliv obsah chlorofylu na plochu je v tlust?í, apikální ?ásti vět?í. Rovně? intensita dýchání, manometricky mě?ená jako Q_O2, byla v apikální ?ásti pr?kazně ni??í, a to jak v p?epo?tu na su?inu (o 12%), tak na plochu. Podobné, av?ak podstatně men?í rozdíly byly zji?těny také mezi okrajem a centrální ?ástí ?epele. Fysiologická heterogenita listové ?epele je kauzálně zalo?ena na r?zné hydrata?ní úrovni, tak?e studium aktivity r?zných fysiologických proces?, na r?zných místech ?epele je vhodné pro sledování jejich vztahu k r?zné úrovni hydratace.     

Über den Einfluss der Styrylpyridine und des 3-Amino-1, 2, 4-triazols auf die Wurzelatmung vonSinapis alba L.

V na?ich pokusech jsme sledovali vliv t?í izomerních styrylpyridin? a známého herbicidu aminotriazolu v roztocích 10^?3 m na SDH a SO systém ko?en?Sinapis alba. Styrylpyridiny, kdy? byly p?idány k rostlinnému homogenátu p?ed mě?ením aktivity, inhibovaly SDH systém úplně. Brzdily aktivitu dehydrogenázy kyseliny jantarové stejně, jako její inhibitor malonan. V pokusech, kde se sledované rostliny pěstovaly v roztocích zkou?ených látek, byl nejú?inněj?í 3-styrylpyridin, méně 4-styrylpyridin a nejméně 2-styrylpyridin. Stejné po?adí ú?innosti bylo nalezeno p?i r?stových testech a p?i sledování vlivu na aktivitu SO systému. Jestli?e byly látky p?idávány p?ímo k homogenátu, byl SO systém ovlivněn jen málo. U rostlin, které byly pěstovány p?ímo ve zkou?ených roztocích, prokázal nejvy??í inhibici 3-styrylpyridin a nejmen?í 2-styrylpycidin. Aminotriazol naprosto neovlivnil cytochromoxydázu a dehydrogenázu kyseliny jantarové naopak stimuleval.     

Über den anaeroben Stoffwechsel der Vegetationskegel des Weizens

Na vegeta?ních vrcholech ozimé p?eniceTriticum vulgare var.milturum Al., odr?dy Chlumecká 12 jsme sledovali papírovou chromatografií změny v obsahu glycid?, aminokyselin a organických kyselin po inkubaci za aerobních a anaerobních (N₂) podmínek. Práce byly prováděny jak s isolovanými vegeta?ními vrcholy, tak s vrcholy in situ ve 2., 3. a 4. etapě organogenese. Také byl histochemicky stanoven obsah acetaldehydu, lokalisace a aktivita alkoholdehydrogenásy. Získané údaje svěd?í o tom, ?e v mladých vegeta?ních vrcholech (2. etapa organogenese) p?eva?uje aerobní kva?ení, kde?to u star?ích se ji? uplatňuje p?evá?ně aerobní oxydasové systémy. Na vegeta?ních vrcholech nedochází k syntese vět?iny sledovaných aminokyselin ve vět?ím mě?ítku, i kdy? jím byl poskytnut zdroj aminodusíku. Hlavním zdrojem pro proteosyntesu jsou aminokyseliny p?iváděné z list?, je v?ak mo?no uva?ovat o jejich p?eměnách ve vegeta?ním vrcholu. Tyto p?eměny probíhají jen za aerobních podmínek. Pro kontrolu, zda se aminokyseliny neuvolňují p?i proteolyse, byl během inkubace m ?en kapkovou metodou obsah bílkovin. P?edlo?ená práce bude dále doplněna p?ímým mě?ením aktivity některých enzym?.     

Respiration of apple pollen on different sugar substrates and the problem of the role of sucrose in pollen-tube growth

Dýchání pylu jabloně v r?znych cukerných substrátech a otázka významu saeharosy pro r?st pylových lá?ek Intensita dýchání klí?ícího pylu jabloně, sledovaná podle spot?eby O₂, je podstatně odli?ná v roztocíoh sacharosy, glukosy, invertu a fruktosy. Nejvy??í je v prost?edí sacharosy, nejni??í v roztoku fruktosy. Sacharo?a se jako medium ?i substrát pro dýchání pylu nedá zcela nahradit glukosou, fruktosou ?i invertním cukrem nejen v po?áte?ních fázích klí?ení, nýbr? ani během pozděj?ího r?stu lá?ek. Spotěba O₂ pylovými lá?kami se v roztoku sacharosy, stejně jako jejich r?st, za?íná sni?ovat p?ibli?ně po 6 hodinách od vysetí pylu. Jestlize se po 5 hodiná ch kultivace vymění kultiva?ní roztok ?erstvým roztokem sacharosy, pak se během dal?ích 4 hodin intensita dýchání prakticky nemění. Z uvedených skute?ností vyplývá, ?e rychlá inverse sacharosy pylovými lá?kami je hlavní p?í?inou zpomalování jejich r?stu a dychání v sacharosovém prost?edí.     

Über die Wirkung einiger Phenoxyessigsäurenderivate auf das Wachstum

Sledováním ú?inku dvaceti nově zkou?ených slou?enin VII a? XXVI, je? jsou deriváty kyseliny fenoxyoctové, v koncentraci 10^?10 (0,0001 mg v litru) na izolované ko?enyLepidium sativum L. aSaccharomyces cerevisae bylo zji?těno, ?e v porovnání s ú?inností devíti známých r?stově aktivních látek Ia a? VI, které se vzájemně li?í typem ú?inku, ani jedna významněji neovlivňuje ani r?st do délky, ani dělení buněk. Z výsledk? vyplývá, ?e chemická struktura zkou?ených slou?enin, a?koliv vyhovuje d?íve stanovenému po?adavku na konstitukei herbicídních látek tohoto typu, je p?íli? v?eobecným mě?ítkem. Alespoň v na?em p?ípadě se zna?ným vlivem uplatňuje druh a po?et substituent? na aromatickém jád?e. Experimentální výsledky této práce svěd?í o tom, ?e jinak velmi citlivýTurfitt?v kvasinkový test není vhodný jako metoda pro zji?tování ú?inku r?stových látek s ú?inností typu kyseliny 3-indolyloctové (IIa).     

Use of 2,3,5-triiodobenzoic acid in studies on the growth correlation differences between epigeous and hypogeous seedlings (Linum andPisum)

Dekapitované klíění rostliny lnu a hrachu, nat?ené pastou s trijodbenzoovou kyselinou bud nad dělohami nebo pod nimi, jeví zvlá?tě na epikotylních pahýlech rozdílné morfogenetické změny v souvislosti, s rozdílnými korela?ními vlivy jejich epigeických, resp. hypogeických děloh, je? primárně rozhodují o rozdílné dominanci jejich pupenových základ?. V nejraněj?ím období klí?ení lze prvního internodia lnu, oby?ejně velmi krátkého, a ?apík? děloh hrachu u?ít k d?kazu antagonismu mezi kyselinou trijodbenzoovou a indolyloctovou. První internodium lnu se prodlou?ilo p?sobením trijodbenzoové kyseliny na semena, i kdy? zrála na rostlině, a ?apíky děloh hrachu, zadr?ené v r?stu má?ením semen v roztoku kyseliny trijodbenzoové, se zvět?ily p?sobením kyseliny indolyloctové zvněj?ku. Tato kyselina naopak ru?í morfogenetické ú?inky trijodbenzoové kyseliny na semena lnu.