Respiration of sugar-beet leaves during illumination,with simultaneous photosynthesis

Auto?i sledovali sou?asně intensitu dýchání a intensitu fotosynthesy u list? cukrovky, neoddělených od rostliny. Několik hodin p?ed pokusem asimilovaly listy radioaktivní¹⁴CO₂, na?e? byly umístěny do normální listové komory k pr? tokovému gazometrickému stanovení intensity fotosynthesy podle změny koncentrace CO₂ v procházejícím vzduchu. Sou?asně s gazometrickým stanovením fotosynthesy mě?ili auto?i specifickou aktivitu kysli?níku uhli?itého ve vzduchu, který pro?el asimila?ní komorou. Podle hodnot specifické aktivity CO₂, kterou vylu?uje list v temnotě, je mo?no vypo?ítat intensitu dýchání v mg CO₂. Bylo zji?těno, ?e listy cukrovky vylu?ují na světle radioaktivní CO₂, a to jak první tak i druhý den po asimilaci zna?eného CO₂. P?i silném p?eh?ivání list? v komo?e, kdy gazometrickou metodou bylo zji?těno ji? jen dýchání, radiometricky byl stanoven výdej¹⁴CO₂, odpovídající vy??í intensitě dýchaní. Auto?i vysvětlují tuto skute?nost tím, ?e i p?i p?eh?ívaní list? probíha sou?asně s dýchaním fotosyntheticka asimilace kysli?níku uhli?itého, av?ak pasivní bilance CO₂ ve výměně plyn? vede ke zji?těnédýchaní, které je v podstatě rozdílem mezi intensitou piné fotosynthesy a plného dýchaní. Produkce kysli?níku uhli?itého celými listy cukrovky na světle není za normalních podmínek vý?ivy výjime?ným zjevem.     

Intensity of photosynthesis and chlorophyll content as related to leaf age inNicotiana Sanderae hort

U r?zně starých list? v listové r??ici 90 a? 110 denních rostlin Nicotiana sanderae hort. byly sledovány rozdály v intensitě ?isté fotosynthesy a v obsahu chlorofylu (a + b). Ke stanovení intensity fotosynthesy bylo pou?ito dvou odli?ných metod, a to váhového stanovení p?ír?stku su?iny podle Barto?e, KubÍna a ?et-lÍka (1960) a gazometrického stanovení infra?erveným analyzátorem CO₂. Nejvy??í intensitu fotosynthesy i nejvy??í obsah chlorofylu (vzhledem k plo?e listové) mají mladé, ale ji? dob?e rozvinuté listy, tj. t?etí a? ?tvrté od vrcholu (prvním listem se rozumí list o plo?e asi 20 cm²). Tyto listy nazýváme ?fotosyntheticky dospělými“. Listy nejmlad?í a zejména pak listy star?í mají intensitu fotosynthesy i obsah chlorofylu ni??í; u nejstar?ích list? je intensita fotosynthesy prakticky nulová. Intensita fotosynthesy i obsah chlorofylu se během vývoje mění: jejich momentální rozdíly u list? v genetické spirále jsou z?ejmě shodné s jejich změnami v ontogenesi listu. Pokles intensity fotosynthesy p?i stárnutí list? je rychlej?í ne? pokles obsahu chlorofylu. P?i ur?itém obsahu chlorofylu (tj. asi 2,25 a? 2,45 mg/dm²) klesá intensita ?isté fotosynthesy k nule. Intensita fotosynthesy je v lineárním vztahu k mno?ství chlorofylu (p?i p?epo?tu na plo?nou jednotku), a to nezávisle na poloze listu v genetické spirále. Obě pou?ité metody ke stanovení intensity fotosynthesy poskytly obdobné výsledky.     

Measurement of photosynthesis by the dry weight increment of samples composed of leaf segments

V práci se popisuje zp?sob pou?ití metody váhového stanovení intensity fotosynthesy vzork? listového pletiva i pro rostliny s úzkými listovými ?epelemi (nap?. Festuca, Stipa aj.). Vzorek listového pletiva tvo?í zde piocha ráme?ku, který je vyplněn těsně vedle sebe le?ícími listovými úseky. Listové úseky dlouhé 26 mm se vysekávají z list? speciálním razidlem a jejich po?et ve vzorku je nutno pro ka?dý rostlinný druh p?edem experimentálně stanovit. V souvislosti s touto otázkou auto?i popisují závislosti hodnot intensity fotosynthesy na mno?ství úsek? ve vzorku. P?esnost nep?ímého stanovení su?iny kontrolními vzorky je p?i deseti stanoveních a pětiprocentní pravdépodobnosti maximálné ± 1 %, co? dává mo?nost p?i p?edpokládaném p?ír?stku su?iny o 10% mě?it intensitu fotosynthesy s p? esností na ±10%.     

The distribution pattern of transpiration rate,water saturation deficit,stomata number and size,photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Ji? d?íve zji?těné (Slavík 1959a) rozlo?ení hodnot osmotického tlaku buně?né ?távy na plo?e listové ?epele dvoudělo?ného typu (apex >base, okraj > centrální ?ást), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i p?i nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dal?ím sledováním fysiologické heterogenity listové ?epele u dospělých list?Nicotiana sanderae hort., p?edev?ím hlavních indikátor? vodního provozu a výměny CO₂. Intensita transpirace s intaktního povrehu list?, vypo?tená z vá?kových mě?ení na discích, vyseknutých z ?epele, je v apikální ?ásti o 50 a? 70%, ni??í ne? na basi. Rovně? p?irozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (?atský 1960), byl v apikální ?ásti o 10% ni??í ne? na basi. Hustota pr?duch? byla jak uNicotiana sanderae, tak u dal?í pokusné rostliny u cukrovky v apikální ?ásti pr?měrně o 40% ni??í, zatím co velikost pr?duch? byla v apikální ?ásti naopak pr?měrně o 30% vět?í. Relativní index plochy pr?duchových skulin na plochu ?epele (po?et × ?tverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch pr?kazně neli?il. Intensita fotosynthesy (na plochu), mě?ená gazometricky infra?erveným analysátorem, byla p?i plném nasycení pletiva vodou v apikální ?ásti pr?kazně o 17% ni??í ne? v ?ásti basální, a?koliv obsah chlorofylu na plochu je v tlust?í, apikální ?ásti vět?í. Rovně? intensita dýchání, manometricky mě?ená jako Q_O2, byla v apikální ?ásti pr?kazně ni??í, a to jak v p?epo?tu na su?inu (o 12%), tak na plochu. Podobné, av?ak podstatně men?í rozdíly byly zji?těny také mezi okrajem a centrální ?ástí ?epele. Fysiologická heterogenita listové ?epele je kauzálně zalo?ena na r?zné hydrata?ní úrovni, tak?e studium aktivity r?zných fysiologických proces?, na r?zných místech ?epele je vhodné pro sledování jejich vztahu k r?zné úrovni hydratace.     

Einfluß von Zeatin auf Atmung und Photosynthese der Mesophyll-Protoplasten vonPetunia

Aplikací 1 ppm zeatinu se zvý?í rychlost dýchání (mě?eno Warburgovou metodou) protoplast? z mesofylu list?Petunia hybrida po 4 h asi o 50%; pak následuje prudký pokles. Zatímeo rychlost dýchání u kontrolních rostlin stoupá po 5 a? 6 h, 1 ppm zeatinu má silný inhibi?ní ú?inek. P?i dýchání u kontrolních rostlin stoupá po 5 a? 6 h, 1 ppm zeatinu má silný inhibi?ní ú?inek. P?i pou?ití 0.1 ppm zeatinu je vzestup rychlosti, dýchání mnohem pomalej?í a po 7 h je o 30% vy??í ne? u kontrolních rostlin. Kyselina abscisová (10 ppm) sni?uje rychlost dýchání tak, ?e po 5 h je rychlost dýchání o polovinu ni??í ne? v kontrolní variantě. Později následuje vzestup, zp?sobený patrně vlivem kyseliny abscisové podporující stárnutí. Rychlost fotosynthesy protoplast? mesofylu mě?ená pomocí fixace¹⁴CO₂ klesá se stárnutím preparátu. Protoplasty vystavené p?sobení zeatinu během 1 a? 3 h ukazovaly zvý?ení rychlosti fotosynthesy. P?i aplikaci 0.1 ppm zeatinu rychlost fixace¹⁴CO₂ je tím vět?í, ?ím déle mohl hormon p?sobit. P?i aplikaci 1 ppm zeatinu byla získána typická optimální k?ivka podobná k?ivce pro dýchání. Tyto optimální k?ivky prokazují inhibi?ní ú?inek zeatinu na dýchání a fotosynthesu.     

Gibberellin-induced changes in glycolysis and in lipid metabolism of wheat leaves

V listech p?enice, pěstované 4 a? 10 dní v roztoku kys. giberelové (10–20 p.p.m.) bylo chromatografickou analysou zji?têno zvý?ení hladiny fruktoso-1,6-difosfátu v poměru ke kyselině 3-fosfoglycerové a fosfoenolpyrohroznové a kyseliny 3-fosfo-glycerové v poměru k dosud neidentifikovanému fosfátu. Tyto změny byly nalezeny za r?zných světelných re?im?, je? p?edcházely extrakci fosfát? z list?. Na základě těchto údaj? byl se z?etelem k výsledk?m d?ívěj?ích pokus? (Lu?tinec, Pokorná aR??i?ka 1962) vysloven p?edpoklad o interakei mezi glykolysou a reakcemi spot?ebovávajícími její meziprodukty pro synthesu lipid? jako?to o zp?sobu, kterým se m??e měnit p?sobením kyseliny giberelové hladina analysovaných fosfát? v listech. Za ú?elem ově?ení jeho správnosti byla sledována inkorporace 1-¹⁴C- a 6-¹⁴C-glukosy do lipid?, fosfolipid? (jejich? ho?e?natá s?l je nerozpustná v acetonu), CO₂ a nelipidické frakce list?. Ukázalo se, ?e inkorporace 1-¹⁴C do lipidických frakcí rostlin pěstovaných 3 a? 7 dní v roztoku kys. giberelové je nápadně sní?ena ve srovnání s inkorporací 6-¹⁴C. Poměr radioaktivit C₆∶C₁ byl v lipidech zna?ně zvý?en, také t?íhodinovým p?sobením kyseliny giberelové (10 a 50 p.p.m.) na listy p?i jejich inkubaci s glukosou-¹⁴C. Vzhledem k tomu, ?e mno?ství látek extrahovatelných etherem je v listech pokusných rostlin stejné jako u kontroly a ?e inkorporace 1-C do lipid? je v ?adě p?ípad? u kontrolních rostlin zna?ně vy??í ne? inkorporace 6-C, je nutno uva?ovat o ú?inku kyseliny giberelové na rychlost výměny uhlíkových atom? mezi lipidy a produkty katabolismu glukosy.     

The influence of Na-humate on the respiration of wheat roots and leaves

Natriumfluorid, monojodacetát a malonát brzdí, pop?ípadě stimulují, dýchání ko?en? p?enice pěstované 2 a? 10 dní v roztoku humátu sodného (100 mg/l) silněji, ne? dýchání ko?en? rostlin pěstovaných ve vodě. Obdobně p?sobí natriumfluorid na dýchání list?. Poměr radioaktivit C¹⁴O₂ uvolněného z glukosy zna?ené v poloze 1 nebo 6 (C₆/C₁) je pr?kazně zvý?en u ko?en?, nikoli v?ak u list?. Změna tohoto poměru je doprovázena zmen?ením celkové radioaktivity C¹⁴O₂ uvolněného ko?eny rostlin ovlivněnými humátem z glukesy specificky i totálně zna?ené. Endogenní respirace (QO₂) ko?en? je p?sobením humátu zesílena o 5–30 %, intensita respirace list? z?stává na stejné úrovni. R?st ko?en? do délky je v prost?edí s humátem intensivněj?í o 20–80 %, r?st list? o 5–15%. Uvedená zji?tění vedou k závěru, ?e v ko?enech rostlin pěstovaných v roztoku humátu vzr?stá podíl glykolysy v respira?ním metabolismu.     

Über die Wirkung einiger Phenoxyessigsäurenderivate auf das Wachstum

Sledováním ú?inku dvaceti nově zkou?ených slou?enin VII a? XXVI, je? jsou deriváty kyseliny fenoxyoctové, v koncentraci 10^?10 (0,0001 mg v litru) na izolované ko?enyLepidium sativum L. aSaccharomyces cerevisae bylo zji?těno, ?e v porovnání s ú?inností devíti známých r?stově aktivních látek Ia a? VI, které se vzájemně li?í typem ú?inku, ani jedna významněji neovlivňuje ani r?st do délky, ani dělení buněk. Z výsledk? vyplývá, ?e chemická struktura zkou?ených slou?enin, a?koliv vyhovuje d?íve stanovenému po?adavku na konstitukei herbicídních látek tohoto typu, je p?íli? v?eobecným mě?ítkem. Alespoň v na?em p?ípadě se zna?ným vlivem uplatňuje druh a po?et substituent? na aromatickém jád?e. Experimentální výsledky této práce svěd?í o tom, ?e jinak velmi citlivýTurfitt?v kvasinkový test není vhodný jako metoda pro zji?tování ú?inku r?stových látek s ú?inností typu kyseliny 3-indolyloctové (IIa).     

The effect of carbon dioxide on the chondriom of some species of higher plants

Byl sledován vliv C0₂ na morfologii chondriomu meristematických tkání hrachu, p?eniee a je?mene. Výsledky, hodnocené na trvalých preparátech, jsou následující:

1. 1.
   Zvý?ená koncentrace CO₂ v takovém mno?ství, v jakém se m??e vyskytovat v p?dním vzduchu, neměla vliv na morfologii chondriomu ko?enových ?pi?ek hrachu a p?eniee.     
   
   

Increased sensitivity of the respiratory system of plants grown in gibberellic acid toward fluoride

V souvislosti s d?ívěj?imi údaji (Lu?tinec a Krektjle 1959, Lu?tinec, Krekule a PokornÁ 1960) o silném inhibi?ním ú?inku fluoridu na dychání rostlin pěstovaných v roztoku kyseliny giberelové byl pomocí specificky zna?ené glukosy a respira?ních inhibitor? zji?tován vztah krátko- i dlouhodobého p?sobení kyseliny giberelové k poměru mezi podíly glykolytického a pentosofosfátového odbourání v respiraci list? p?enice. V souhlase s výsledky Fanga a spol. (1960) byIo zji?těno, ?e kyselina giberelová v koncentracích 2 a? 80 mg/l neovlivńuje během několikahodinového p?sobení na roz?ezané listy p?enice poměr radioaktivit¹⁴CO₂ uvolněného z glukosy-6-¹⁴C a -1-¹⁴C (C₆/C₁) ani nemění v koncentraci 10 mg/l stupeń inhibice dýchání fluoridem, monojodacetátem a malonátem a spot?ebu kyslíku. Výdej¹⁴CO₂ z glukosy-l-¹⁴C a -6-¹⁴C kyselina giberelová sni?uje v lineární závislosti na pou?itých koncentracích. U rostlin pěstovaných v roztoku kyseliny giberelové (10–20 mg/l) se rychleji sni?uje poměr C₆C₁ i absolutní hodnoty radioaktivity během několika dní od vyklí?ení, ne? u rostlin pěstovaných ve vodě. To svěd?í o rychlej?ím zvět?ování podílu pentosového cyklu v respiraci pokusných rostlin. Fluorid brzdí p?i stejném nebo men?ím obsahu ve tkáni dýchání list? rostlin pěstovaných v roztoku kyseliny giberelové silněji ne? dýchání rostlin pěstovaných ve vodě, zatimco ûcinek monojodacetátu a malonátu je u stejně starých rostlin (4 dny) obou variant stejný. O mo?ných p?í?inách tohoto jevu bylo diskutováno.     

The effect of physical conditions of cultivation on the respiratory metabolism of algae

V práci jsem zji?tovala, zda podmínky kultívace ?as ovlivńují ?espira?ní metabolismus. Rasy Chlorella pyrenoidosa (82), Scenedesmus obliquus (125) a Euglena gracilis (259) byly pěstovány ve t?epané a stojaté kultu?e. T?epáním kultur je podstatně ovlivněn respira?ní metabolismus ?as. T?épané kultury mají na rozdíl od stojatých sní?enou spot?ebu O₂ a vět?inou odli?né RQ. Je mo?né, ?e zji?těné rozdíly jsou podmíněny zrychleným vývojem a stárnutím t?epaných kultur. Je tedy t?epání jako zp?sob kultivace významným faktorem, který je nutno respektovat p?i pěstování experimentálního materiálu. Namě?ené hodnoty respira?ního kvocientu okolo 1,3 svěd?í pro to, ?e anaerobní glykolytické pochody mohou probíhat i za dokonalého p?ístupu vzduchu do media. Kultura Scenedesmus obliquus (125) má pravděpodobně málo p?izp?sobivý metabolismus a na změny prost?edí nereaguje tak citlivě jako Euglena gracilis nebo Chlorella pyrenoidosa.     

Permeability of plant tissues to humic acids

Do od?ezaných větvi?ek r?zných rostlin pono?ených ?eznou plochou do roztoku humusové kyseliny proniká hnědě zbarvený roztok do cév a je v nich koagulován. Během týdne se cévní svazky zbarvily do vý?ky 1 a? 6 cm. V parenchymatických buňkách není mo?no p?ímo humusovou kyselinu zjistit; ale i buňky se ?lutě nebo hnědavě zbarvenou blanou jsou ?ivé (dají se plasmolysovat). Kyselina humusová zna?ená aktivním uhlíkem C¹⁴ se v rostlinách ?í?í celkem stejně v nesterilních i sterlních kulturách, a to rovně? p?edev?ím cévními svazky.     

Water saturation deficit in the wilting plant. The preference of young leaves and the translocation of water from old into young leaves

U 100 a? 120denných rostlin krmné kapusty a ?epky byly sledovány rozdíly v dynamice vzniku a dal?ího vývoje momentálního vodního deficitu (VD) u r?zně starých list?. VD byl stanovován ter?íkovou metodou s extrapolaí dosycovací k?ivky do po?átku (?atský 1962b). U list?, oddělených od rostliny a vadnoucích bez p?ísunu vody, je VD nejvy??í u mladých a nejni??í u starých list?, tedy v podstatě odpovídá rozdíl?m v intensité transpirace. P?i od?íznutí celé rostliny vadnou listy r?zného stá?í v podstatě stejnou intensitou. V pozděj?ích fázích vadnutí byly v některých pokusech stanoveny mírně vy??í hodnoty VD starých list?. P?i pomalém vadnutí rostliny in situ, indukovaném sni?ováním p?dní vlhkosti, byla po?ínaje st?edními hodnotami VD, tj. pr?měrně od 8 a? 20 % stanovena velmi z?etelná preference mladých list? v zásobování vodou. P?i celkovém nedostatku vody v rostlině nejprve silně vadnou a později odumírají starí a dospělé listy; VD mladých list? se dlouho udr?uje na poměrně nízkých hodnotách. Tento pr?běh vadnutí rostliny in situ byl stanoven jak p?ímým mě?ením VD, tak i nep?ímo stanovením poklesu procentuálního obsahu vody v listech. Na zji?těné preferenci mladých list? v zásobování vodou se uplatňuje i translokace vody do mladých list? z vadnoucích list? star?ích.     

Untersuchungen Über faktoren,die sich bei folgekultivierung der pflanzen geltend machen

V práci byla sledována mo?nost allelopatického ovlivňování následných rostlin p?edplodinami p?i kultivaoi v odstupňovaných ?asových intervalech po sobě v té?e zemině u tě chto kombinací: mák — cukrovka, ho??ice — je?men, konopí — ?ito, cibule — ?epka. Pokusy byly prováděny v kvítiná?ích s kompostovou zeminou, umístěných během pokusu na zahradě a zapu? těných do p?dy. Byl sledován r?st p?edplodin a následných rostlin v po?áte?ních fá zích r?stu. P?ed vysetím následných rostlin byla stanovena u odebraných vzork? zemin intensita respirace, okam?itá vlhkost a obsah fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku. Ve v?ech zkou?ených kombinacích byly následné rostliny ovlivněny kultivací p?edplodiny a následným ulo?ením zeminy. Změny r?stu následných rostlin ?áste? ně korelovaly s obsahem fyziologicky p?ístupného dusíku v zemině. Podle jejich charakteru v?ak bylo té? patrno, ?e se na nich podílely i allelopatické faktory. Zna?ně inhibi?ně p?sobil mák na cukrovku, mé ně inhibi?ně p?sobila ho??ice na je?men a cibule na ?epku. ??inek konopí na ?ito byl promě nný s dobou ulo?ení zeminy. Změny v obsahu fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku v pokusné zemině neodpovídaly . mno?ství narostlé p?edplodiny, co? bylo podmíněno pou?itou kultiva?ní metodikou. Poměrně rychlé doplňování p?edplodinou vy?erpaných dusi?nan? v pokusné zemině s dobou jejího ulo?ení bylo pravděpodobně podmíněno nitrifikacními procesy. Podle stanovených změn intensity respirace pokusné zeminy se na allelopatickém ovlivnění mohla podílet i pudní mikroflora.     

The cytological evaluation of some pear-sorts cultivated in Czechoslovakia

Autor se zabýval cytologickým zhodnoeením 40 odr?d základního ?eskoslovenského sortimentu hru?ní. Zjistil, ?e 30 odr?d tohoto souboru je diploidních a 10 triploidních. Mimo stanovení chromosomálních po?t? promě?il u v?ech odrud i délku listových pr?duch? a dokázal, ?e je mo?no pomocí tohoto kriteria bezpe?ně odli?it diploidní sorty od odr?d triploidních. Dal?ím rozli?ovacím znakem je u triploidních sort zaostávání chromosom? ve v?eténku béhem anafáze heterotypického dělení. Z provedeného zhodnoeení pr?běhu reduk?ního dělení vyplynuly některě nové poznatky týkají cí se abnormálního pr?běhu meiose u diploidních a triploidních odr?d. Autor nalezl u jednotlivých sort rozdílnou barvitelnost pletiv, která nezávisela na zp?sobu mikrotechnického zpracováni, nýbr? byla p?edev?ím vlastností ka?dé odr?dy. Dále dophiil ôdaje o vý?i klí?ivosti pylu u sort, u nich? dosud nebyla v klimatických podmínkách ?eskoslovenska stanovena.     

Über die Natur des Entgiftungseffekts der Humussäuren

V práci je popsán detoxinka?ní ú?inek humusových kyselin a blí?e studována jeho povahaListy vod’iho moru (Anacharis canadensis [MICHX.] PLANCH), vlo?eny do roztoku agropyrenu izolovaného z oddenk? pýru plazivého (Agropyron repens [L.] P. BEAUV.), odumírají po ?ase, jeho? délka je zavislá na koncentraci jedu. P?ídavek některyeh humusovych frakcí tuto dobu více nebo méně prodlu?uje. Pokus s fulvokyselinami ukázal, ?e toto ochranné p?sobení se projeví i tehdy, jsou-li listy vodního moru v roztoku této f?akce p?edem adaptovány a p?sobí-li agropyren dodate?ně. Ochranná schopnost fulvokyselin nespo?ívá tedy pouze v mimobuně?ném chemickém nebo fyzikálně chemickém otupení biologické ú?innosti agropyrenu, nýbr? i ve zvý?ení biologické odolnosti buňky ú?inkem této humusové frakce.     

Studium autopathischer und allelopathischer Eigenschaften von Kulturpflanzen durch Folgekulturen-Methode

V práci byl sledován vliv p?edplodin lnu, ?ita, máku a ho??ice na následné plodiny tého? nebo jiného druhu p?i bezprost?edním vysévání po sobě a p?i vysévání v r?zně dlouhých ?asových intervalech s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy. Pokusy byly prováděny v nádobách naplněných kompostovou zeminou, které byly umístěny na pokusné zahradě. Byl hodnocen r?st p?edplodiny a následné plodiny stanovením su?iny nadzemních ?ástí a ko?en?. Během r?stu následných rostlin byly odebírány vzorky zemin, v nich? byl stanoven obsah fyziologicky p?istupného dusíku, fostoru a draslíku. V?echny ?ty?i pou?ité p?edplodiny p?sobily pr?kazné změny v r?stu následných rostlin. Len a mák pěstované jako p?edplodiny p?sobily na následné rostliny lnu a cukrovky prost?ednictvím p?dních autopatických ?i allelopatických faktor?. Ú?inek ?ita jako p?edplodiny na ?ito a ho??ice na je?men byl méně výrazný. Z výsledk? se nedá v posledních dvou p?ípadech p?ímo usuzovat na p?ítomnost autopatických nebo allelopatických faktor?. P?i bezprost?ední kultivaci následných rostlin v zemině po p?edplodině bez odpo?ívání byla zji?těna jen inhibice r?stu. Pokusy s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy dávají mo?nost zachytit celou ?kálu r?stových změn následných rostlin od inhibice ke stimulaci. Ú?inek p?edplodiny na následnou plodinu se zna?ně měnil s délkou odpo?ívání zeminy po p?edplodině. Změny r?stu následných rostlin nekorelovaly—kromě pokusu s ?item a ?áste?ně s ho??icí—se změnami v obsahu sledovaných ?ivin, ani s mno?stvím narostlé p?edplodiny.     

Disinfection of kernels and its influence on the growth and photosynthesis of maize seedlings

P?i pěstování rostlin kuku?ice ve sterilních kulturách je t?eba obilky desinfi-kovat, aby se zniěily zárodky mikroorganism?. To sni?uje jejich klí?ivost, zpozdí r?st a tvorbu chlorofylu během prvních několika týdn? vyvoje klí?ních rost-linek. Nejde o specfflcké inhibice, nýbr? o vývojové opo?dění neprojevující se ani v poměru dlou?ivého r?stu a hromadění su?iny. Opo?dění je nejvě t?í p?i po-u?ití roztoku sublimáta nebo ethanolu. Vhodněj?í je desinfekce roztokem chlor-aminu. Změny vyvolané t?íhodinovým namá?ením jsou vyrovnány během cca 3 tydn?, bězně u?ívaná sedmihodinová desinfekce vyvolává kromě silného sní-zeni klí?ivosti (témě? ? 50 %) déle trvající, av?ak nezásadní změny. Chloramin neovlivnil tvorbu pohlavních organ?, intensità fotosynthesy byla úměrná mno?ství chlorofylu. Desinfekce chloraminem lze tedy u?ít, ani? by se rostliny podstatně li?ily od těch, které byly vypěstovány ze suchých obilek.     

Der Einfluss von Phenäthylpyridinen und Pyridylphenylazetylenen auf die Wurzelatmung vonSinapis alba L.

Aktivita sukcinát-dehydrogenázy SDH a sukcinát-oxydázového systému SO byla mě?ena sestý den po vyklí?ení v homogenátu z ko?en? klí?ních rostlin ho??ice, které byly pěstovány v ?ivném roztoku, obsahujícím některý ze t?í polohových isomer? fenethylpyridinu (IIIA, B, C) nebo pyridylfenylacetylenu (IVA, B, C) v koncentraci 5×10^?4 m. Slou?eniny fenethylpyridinového typu prakticky neovlivňují aktivitu dehydrogenázy kyseliny jantarové SDH aniin vivo, aniin vitro, av?ak pyridylfenylacetyleny aktivitu tohoto enzymuin vivo výrazně stimulují. Naproti tomu oba typy slou?enin v pokusném uspo?ádání jakin vivo, takin vitro pr?kazně inhibují aktivitu sukcinát-oxydázového systému SO. Ú?inek fenethylpyridin? i pyridylfenylacetylen? je tedy pravým opakem ú?innosti trans-styrylpyridin? (typ I).     

On the determination of the course and termination of photoperiodic sensitivity in spring wheat (Triticum aestivum L.)

Ve fotoperiodických pokusech s jarní p?enicí Niva jsme sledovali pr?běh fotoperiodické citlivosti a umístění období fotoperiodieké reakce v ontogenesi rostlin. Nepoda?ilo se nám u této dlouhodenní rostliny najít takové období, během něho? by zkrácený den v?bec neměl vliv na rychlost vývoje. Některé údaje v?ak nazna?ují, ?e m??eme vymezit období zvý?ené fotoperiodieké citlivosti, které by odpovídalo období fotoperiodieké reakce u krátkodenních rostlin. Výsledky nasvěd?ují rovně? tomu, ?e toto období nekon?í náhle, nýbr? postupně p?echází v následující období, kdy délka dne p?sobí na rychlost vývoje ji? jen prost?ednietvím fotosynthesy. Tento vliv je dob?e; patrný p?i pou?ití takových indikátor? jako je vývoj vzrostného vrcholu a metání. Existenci p?echodného období na konci období zvý?ené fotoperiodieké citlivosti a jeho souvislosti s fází vzrostného vrcholu od zakládání klísk? do zakládání ty?inek je t?eba ově?it dlouhodobím pokusem v p?ísně regulovatelních podmínkách. Z metodik sledování pr?běhu fotoperiodieké citlivosti se u na?eho pokusného materiálu nejlépe osvěd?ilo metání, které poskytlo k?ivky s ur?itými, více nebo méně z?etelnými zloniy, a také sledování abnormit (p?i klasickém uspo?ádání pokusu), které indikují naru?ení vztahu mezi r?stem a vývojem. Orienta?ní údaje poskytlo rovně? mě?ení délky rostlin u klasického uspo?ádáni pokusu. Nejméně spolehlivé byly v na?ich pokusech analysy vývojového stavu vzrostného vrcholu.