О влиянии понижения и нтенсивности освеще ния на развитие пшениц,ы

Sní?ení intenzity osvětlení po ur?itou mez vedlo u ozimých a poloozimých odr?d p? enice, jako? i u p?esívek k urychlení vývoje vegeta?ního vrcholu hlavní osy, kde?to vývoj jarní odr?dy byl tímto zásahem zpomalen. U rostlin, jejich? vývoj byl sní?ením intenzity světla urychlen, byla váha suché nadzemní hmoty ni??í a obsah glycid? ve vegeta?ním vrcholu hlavní osy vy??í ne? u kontrolních rostlin rostoucích na normálním dni. Rostliny dlouhobě jarovizované měly rychlej? í vývoj a ni??í váhu nadzemní hmoty ne? rostliny jarovizované po normální dobu. Urychlující vliv sní?ení intenzity světla na vývoj rostlin je vysvětlen změnou zp?sobu r?stu, který je spjat s větsim p?ítokem asimilát? do vegeta?ních vrchol?.     

The distribution pattern of transpiration rate,water saturation deficit,stomata number and size,photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Ji? d?íve zji?těné (Slavík 1959a) rozlo?ení hodnot osmotického tlaku buně?né ?távy na plo?e listové ?epele dvoudělo?ného typu (apex >base, okraj > centrální ?ást), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i p?i nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dal?ím sledováním fysiologické heterogenity listové ?epele u dospělých list?Nicotiana sanderae hort., p?edev?ím hlavních indikátor? vodního provozu a výměny CO₂. Intensita transpirace s intaktního povrehu list?, vypo?tená z vá?kových mě?ení na discích, vyseknutých z ?epele, je v apikální ?ásti o 50 a? 70%, ni??í ne? na basi. Rovně? p?irozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (?atský 1960), byl v apikální ?ásti o 10% ni??í ne? na basi. Hustota pr?duch? byla jak uNicotiana sanderae, tak u dal?í pokusné rostliny u cukrovky v apikální ?ásti pr?měrně o 40% ni??í, zatím co velikost pr?duch? byla v apikální ?ásti naopak pr?měrně o 30% vět?í. Relativní index plochy pr?duchových skulin na plochu ?epele (po?et × ?tverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch pr?kazně neli?il. Intensita fotosynthesy (na plochu), mě?ená gazometricky infra?erveným analysátorem, byla p?i plném nasycení pletiva vodou v apikální ?ásti pr?kazně o 17% ni??í ne? v ?ásti basální, a?koliv obsah chlorofylu na plochu je v tlust?í, apikální ?ásti vět?í. Rovně? intensita dýchání, manometricky mě?ená jako Q_O2, byla v apikální ?ásti pr?kazně ni??í, a to jak v p?epo?tu na su?inu (o 12%), tak na plochu. Podobné, av?ak podstatně men?í rozdíly byly zji?těny také mezi okrajem a centrální ?ástí ?epele. Fysiologická heterogenita listové ?epele je kauzálně zalo?ena na r?zné hydrata?ní úrovni, tak?e studium aktivity r?zných fysiologických proces?, na r?zných místech ?epele je vhodné pro sledování jejich vztahu k r?zné úrovni hydratace.     

Anlage und Entwicklung mixoploider Seitenwurzeln

Chloralizujeme-li klíoní koren bobu (Vicia jaba L.) nekolikrát po sobě, vznikne v zevní vrstvě pleromu a ve vnitrní periblemu mnoho polyploidních buněk, které tvoíí nepravidelnou mozaiku, z ní? vznikne transverzální meristem postranních mixoploidních koren?. Na vzniku ka?dé z nich ú?astní se nékolik, pr?měrně asi 30 buněk, a jejich ?inností probíhá ko?enem vedle diploidních. je?tě několik polyploidních provazcú nebo sektor?. Iniciály postranních ko?en? mohou p?sobit dvoustranně jako kambium nebo jednostranně, oddělujíce buňky bud jen pro ?epi?ku nebo jen pro vlastní ko?en. Na zalo?ení postranních ko?enú se v chlorali-zovaných hlavních ko?enech m??e ú?astnit několik vrstev buně?n?ch. Během vývoje mixoploidních ko?en? m??e být některá vrstva iniciál nahrazena vrstvou s ný sousedícý, ?ím? m??e být zastaven práb?h núkterého provazce nebo sektoru ve vrcholu ko?enovém. Diploidní a mixoploidní tkáň m??e se jevit na p?ícném pr?rezu ko?enem velmi nepravidelně rozdělenou. P?esto mohou mít mixoploidní ko?eny zevní tvar v celku normální, nepravidelnosti vznikají vylu?ováním polyploidních ?eber z dal?ího vývoje ko?en? nebo u plomen eutelických a amorfních. V ko?enech, v nich? jsou polyploidní buňky v men?ině, p?sobí jako cizí elementy a jsou pozvolna rozmanitým zp?sobem z dal?iho vývoje vrcholu vylucovány. V ko? enu se děje jaké si samo?istě ní, které m? The current version does not support copying Cyrillic text to the Clipboard. je v?ak pravdě podobno, ?e ve vrcholech, které se skládají z velké vě t?iny buněk polyploidních, m??e probíhat pochod opa?ný vedoucí k úplné jejich polyploidisaci.     

Changes in glucose and fructose level inNicotiana alata styles and ovaries accompanying compatible and incompatible pollen tube growth

Jestli?e byly pokusně květy den p?ed opylenim odděleny od rostliny a inkubovány ve vodě za teploty 25° C, projevil se v jejich pestících během následujících t?í dn? r?st pylových lá?ek v hladině glukosy a fruktosy. Prvý den po opylení bylo mno?ství těchto cukr? v apikálních ?ástech ?nělek z neopylených květ? vy??í, v basálních úsecích a v semeníeích naopak vět?inou ni??í ne? v p?íslu?ných ?ástech květ? opylených. V dal?ích dvou dnech do?lo i zde v p?ípadě opylení, a to p?edev?ím po allogamii, k silněj?ímu úbytku obou glycid?, tak?e po t?etím dnu bylo glukosy a fruktosy nejvíce v pestících neopylených, nejmáně po kompatibilním sprá?ení. Tento pokles byl nejvýrazněj?í v semeníeích, i kdy? do nich ani kompatibilní lá?ky je?tě nepronikly. V pokusech, kdy byly květy ponechány na rostlinách kultivovaných v polních podmínkách, nedo?lo v jejich pestících ani 80 hodin po kompatibilním opylení ke sní?ení obsahu glukosy a fruktosy. Z uvedených skute?ností lze vyvodit tyto záváry: R?st lá?ek ?nělkou vyvolá vá zvý?ený p?ísun glycid? do celých pestík?. Jak kompatibilní, tak inkompatibilní lá?ky vyu?ívají cukry z ?nělkováho pletiva. Oba tyto jevy jsou intenzívněj?í po allogamii ne? v p?ípadě inkompatibilní autogamie. Vzhledem k tomu, ?e kompatibilní lá?ky rostly normálně ?nělkou i za sní?ené hladiny glukosy a fruktosy, není absolutní zvý?ení obsahu těchto cukr? v pestících pro r? st lá?ek nezbytné. V opylených ?nělkách se mění poměr glukosa/fruktosa ve prospěch glukosy. Hodnota tohoto kvocientu se zvy?uje jak v apikálních, tak v basálních ?ásteeh ?ně1ek p?edev?ím po opylení kompatibilním. Tento jev je v souladu s hypothesou uvedenou d?ive (TUpý- 1959, 1960 podle ní? pylové lá?ky prodýchávají hlavnð sacharosu a z ní p?edev?ím její fruktofuranosovou slo?ku.     

Abnormities in the Inflorescence ofTriticum aestivum E. after a photoperiodic treatment at different stages of ontogeny

Metodikou fotoperiodických pokus? a analys vzrostných vrchol? jsme zjistili závislost typu výsledné morfologické abnormity na vývojovém stupni vzrostného vrcholu p?ed fotoperiodickým zásahem. Abnormálně velký po?et klásk? vznikal po zásahu u rostlin se zcela vegetativním vzrostným vrcholem. K větvení klasu do?lo nejvíce po zásahu v době prodlu?ování vzrostného vrcholu. Abnormální vývin podp?rných listen? odpovídal zásahu mezi zakládáním klásk? a zakládáním kvítk? v kláscích. ?ím d?ívěj?i byl tento zásah, tím ú plněji byly podp?rné listeny vyvinuty. První dvě odchylky p?edstavují nadpo?etný r?st osních ?lánk? v květenství, vývin podp?rného listenu je známkou posunutí korelace mezi r?stem listenu a generativním vývojem jeho ú?labního klásku. U poslední odchylky, ?ídkého klasu, která vzniká po zásahu v době zakládání ty?inek, ji? nedochází k takovému naru?ení vztahu mezi r?stem a vývojem. P?i fotoperiodickém zásahu dochází k indukci abnormální morfogenese, která pak m??e probíhat i po ukon?ení zásahu.     

Transpiration rates of leaf blades of irrigated and not irrigated plants of spring wheat

Byla studována transpirace listových ?epelí zavla?ovaných a nezavla?ovaných rostlin jarní p?enice v závislosti k obsahu a k r?stovým změnám pokusných rostlin v pr?běhu jejich vývoje. Pou?ité závlahy stimulovaly r?st a nepatrně zpomalily vývoj pokusných rostlin. Zvy?ovaly v rostlinném těle p?edev?ím obsah vody a méně ji? su?inu. Kvantitativní a kvalitativní vlastnosti obsahu vody v rostlině ovlivňovaly nejen transpiraci, nýbr? i vznik nových a odumírání starých orgán? a tkání, p?edev?ím ?epelí listových. Transpirace u zavla?ovaných rostlin byla výrazné vy??í ne? u rostlin nezavla?ovaných. Pr?měrné hodnoty transpirace u jednotlivých ?epelí listových byly z?etolně odli?né a pro ka?dou ?epel listovou charakteristické. Z hlediska statického bylo mo?no některé vztahy a heterogenitu jednotlivých ?epelí listových na tém?e stéblu vyjád?it a v podstatě i vysvětlit “Zalenského zákonem”. Týkalo se to zejména pr?měrných hodnot r?stových charakteristik a studovaných rys? vodního provozu. Naproti tomu z hlediska dynamického bylo mo?no jednotlivé ?epele listové rozdělit podle změn transpirace do dvou skupin. Do prvé skupiny pat?í ?epel prvého a? t?etího listu, do druhé skupiny pak ?epel ?tvrtého a? ?estého listu a klas. Regula?ní schopnosti jednotlivých ?epelí listových v hospoda?ení s vodou vynikají v období odno?ování, sloupkování a mlé?né zralosti. V těchto vývojových fázích byla vysvětlena také nápadná sní?ení transpirace rostlin, která jsou zp?sobena v prvé ?adě vnit?ními a nikoliv jen vněj?ími faktory.     

Über die Wirkung einiger Phenoxyessigsäurenderivate auf das Wachstum

Sledováním ú?inku dvaceti nově zkou?ených slou?enin VII a? XXVI, je? jsou deriváty kyseliny fenoxyoctové, v koncentraci 10^?10 (0,0001 mg v litru) na izolované ko?enyLepidium sativum L. aSaccharomyces cerevisae bylo zji?těno, ?e v porovnání s ú?inností devíti známých r?stově aktivních látek Ia a? VI, které se vzájemně li?í typem ú?inku, ani jedna významněji neovlivňuje ani r?st do délky, ani dělení buněk. Z výsledk? vyplývá, ?e chemická struktura zkou?ených slou?enin, a?koliv vyhovuje d?íve stanovenému po?adavku na konstitukei herbicídních látek tohoto typu, je p?íli? v?eobecným mě?ítkem. Alespoň v na?em p?ípadě se zna?ným vlivem uplatňuje druh a po?et substituent? na aromatickém jád?e. Experimentální výsledky této práce svěd?í o tom, ?e jinak velmi citlivýTurfitt?v kvasinkový test není vhodný jako metoda pro zji?tování ú?inku r?stových látek s ú?inností typu kyseliny 3-indolyloctové (IIa).     

Study of the reversibility of the water saturation deficit as one of the methods of causal phytogeography

Jedním z kritérií pro posuzování odolnosti rostiin v??i suchu je jejich schopnost sná?et vodní deficit ani? nastanou irreversibilní změny v jejich pletivech. Tato schopnost byla zkoumána metodikou, popsanou v p?edlo?ené práci. Listy některých xerothermních trav (druhy roduStipa, Melica atd.) vysýchaly za p?esně definovaných pokusných podmínek tak, ?e dosáhly r?zně odstupňovaného vodního deficitu. Potom byly roz?ezány na segmenty a ve speciálním ráme?ku dosycovány vodou. P?vodní deficit i jeho vyronání bylo sledvváno váhově. Výsledné hodnoty byly znázorněny graficky. Zatímco ztráta vody z list? během vysýchání probíhala v některých p?ípadech lineárně, k?ivka dosycování ukazovala charakteristický zlom, který indikoval, jak dalece byla ztráta vody nahraditelná, a kdy do?lo ji? k irreversibilním změnám. Ukázalo se, ?e ze studované série rostlin druhy typicky kontinentální mají schopnost doplňovat svou zásobu vody ad integrum i p?i zna?ném vodním deficitu. Rostliny s areálem spí? oceánického charakteru tuto schopnost nemají. Je pravděpodobné, ?e i tato vlastnost bude směrodatná p?i výkladu kausální fytogeografie.     

Modelluntersuchungen an röntgenstrahlen-mutierten Pflanzen

Modelové zachycení r?stových porměr? u vy??ích rostlin p?edpokládá mo?nost ozna?ení celého pletiva odvozeného z jedné ur?ité buňky. Za takové ozna?ení lze pova?ovat nap?. ?odmí?ení” (Entmischung) heterogenních plastid? z jedné buňky, polyploidizaci jednotlivých buněk a z nich' odvozených pletiv, stejně jako indukei mutací nap?. pomocí Roentgenova zá?ení. Jestli?e v posledně uvedeném p?ípadě mutuje, ?ekněme, jedna iniciála L II, pak vykazuje ur?itá ?ást sporogenních pletiv tuté? mutaci Za p?edpokladu, ?e neprobíhá eliminace buněk, odpovídá tato ?ást v pr?měru poměru mutované iniciály L H k po?tu zbylých iniciál L II, uplatňujících se na dal?ím vývoji. Model, odvozený z této skute?nosti a z dal?ích p?edpoklad?, uvedených v textu této práce, podává p?edev?im informaci o o?ekávané ?etnosti mutací a ?těpných poměrech v samosprá?eném potomstvu mutovaných rostlin. Ze srovnání se zji?těnými daty vyplývá, ?e pro vyjád?ení těchto poměr? u odno?í je?mene vysta?í relativně jednoduchý model. Jeho základem je p?edpoklad, ?e iniciály p?e?ívají jedna na druhé stochasticky nezávisle a náhodně, a zároveň náhodně mutují. P?itom není nutno u zkoumaných postranních odno?í uva?ovat eliminaci p?vodních iniciál. U hrachu jsou tyto poměry komplikovaněj?í jak ve vztahu k rozdělení ?etnosti mutací, tak ve vztabu k ?těpným poměr?m. Dosud je známe pouze obecně pro celé rostliny tohoto druhu nikoliv v?ak pro jednotlivá květenství. K jejich objasnění je t?eba p?edpokládat, ?e během r?stu probíhá na ur?itých místech eliminace jednotlivých buněk, zodpovědných za tvorbu sporogenních pletiv. Výzkum na tomto modelu není v?ak dosud ukon?en.     

Distinction des deux composants de l'aire drainée sur le tronc de l'Hevea brasiliensis

1. Oblast kmene kau?ukovníku (Hevea brasiliensis), ze které pochází latex vyteklý v pr?běhu “krvácení”, byla vymezena pomocí radioaktivního rubidia (⁸⁶Rb), inokulovaného do k?ry v r?zných vzdálenostech od zá?ezu. Vymezení této oblasti m??e být uskute?něno bud pomocí nelineární extrapolace tzv. drená?ních k?ivek nebo pomocí rovnice. V tomto druhém p?ípadě sta?í znát jen celkové mno?ství vyteklého latexu a mno?ství vyteklé od za?átku krvácení a? do objevení se radioaktivního latexu, pocházejícího z jediného inokula?ního bodu.
2. K?ivky vyjad?ující výtok radioaktivního latexu mají několik vrchol?, je? odpovídají jednotlivým inokulacím⁸⁶Rb. Mohou být pou?ity k výpo?tu poměrných mno?ství latexu vyteklých z míst vne?ení radioaktivity do k?ry. Za tím ú?elem nutno stanovit radioaktivitu latexu v místech inokulace⁸⁶Rb do k?ry p?ed za?átkem krvácení a rekonstruovat pr?běh výtokových k?ivek zvlá?t' pro ka?dý inokula?ní bod. Mno?ství latexu stanovené tímto zp?sobem, pocházející z, r?zných vzdáleností od zá?ezu, dob?e odpovídají velikostem smr?tění k?ry v těch?e místech.
3. Pomocí⁸⁶Rb byl ur?en tvar hlavní ?ásti tzv. oblasti výtoku a její velikost srovnána s délkou tzv. oblasti pohybu, je? byla stanovena mě?ením smr?aování k?ry v r?zných vzdálenostech od zá?ezu a deficitu latexu v mlé?nicích. Bylo zji?těno, ?e oblast pohyby je dvaap?lkrát del?í ne? oblast výtoku. Celkové mno?ství vyteklého latexu odpovídá 80 % mno?ství uvedeného v k??e do pohybu v pr?běhu krvácení.

     

Gibberellin-induced changes in glycolysis and in lipid metabolism of wheat leaves

V listech p?enice, pěstované 4 a? 10 dní v roztoku kys. giberelové (10–20 p.p.m.) bylo chromatografickou analysou zji?têno zvý?ení hladiny fruktoso-1,6-difosfátu v poměru ke kyselině 3-fosfoglycerové a fosfoenolpyrohroznové a kyseliny 3-fosfo-glycerové v poměru k dosud neidentifikovanému fosfátu. Tyto změny byly nalezeny za r?zných světelných re?im?, je? p?edcházely extrakci fosfát? z list?. Na základě těchto údaj? byl se z?etelem k výsledk?m d?ívěj?ích pokus? (Lu?tinec, Pokorná aR??i?ka 1962) vysloven p?edpoklad o interakei mezi glykolysou a reakcemi spot?ebovávajícími její meziprodukty pro synthesu lipid? jako?to o zp?sobu, kterým se m??e měnit p?sobením kyseliny giberelové hladina analysovaných fosfát? v listech. Za ú?elem ově?ení jeho správnosti byla sledována inkorporace 1-¹⁴C- a 6-¹⁴C-glukosy do lipid?, fosfolipid? (jejich? ho?e?natá s?l je nerozpustná v acetonu), CO₂ a nelipidické frakce list?. Ukázalo se, ?e inkorporace 1-¹⁴C do lipidických frakcí rostlin pěstovaných 3 a? 7 dní v roztoku kys. giberelové je nápadně sní?ena ve srovnání s inkorporací 6-¹⁴C. Poměr radioaktivit C₆∶C₁ byl v lipidech zna?ně zvý?en, také t?íhodinovým p?sobením kyseliny giberelové (10 a 50 p.p.m.) na listy p?i jejich inkubaci s glukosou-¹⁴C. Vzhledem k tomu, ?e mno?ství látek extrahovatelných etherem je v listech pokusných rostlin stejné jako u kontroly a ?e inkorporace 1-C do lipid? je v ?adě p?ípad? u kontrolních rostlin zna?ně vy??í ne? inkorporace 6-C, je nutno uva?ovat o ú?inku kyseliny giberelové na rychlost výměny uhlíkových atom? mezi lipidy a produkty katabolismu glukosy.     

Participation of ascorbate oxidase in the respiration ofCucurbita roots

Askorbinoxydasa byla studována jako jedna z terminálních oxydas v ko?enech sedmidenních kultur tykve (Cucurbita pepo L.) ve vztahu k vý?ivě vápníkem, jak je její mno?ství a kvalita ovlivněna Ca-deficiencí. Autor do?el k závěr?m:

1. 1.
   V ko?enechCucurbita pepo L., sorta ?Kaba?ky”, byla dokázána askorbinoxydasa. Identifikaci jsme provedli podle substrátu oxydace, citlivosti enzymu v??i 10^?4 DIECA; mo?nost interference jiných oxydasových systém? byla p?i sledování oxyda?ní reakce vylou?ena pou?itím acetonového preparátu.     
   
   

Studium autopathischer und allelopathischer Eigenschaften von Kulturpflanzen durch Folgekulturen-Methode

V práci byl sledován vliv p?edplodin lnu, ?ita, máku a ho??ice na následné plodiny tého? nebo jiného druhu p?i bezprost?edním vysévání po sobě a p?i vysévání v r?zně dlouhých ?asových intervalech s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy. Pokusy byly prováděny v nádobách naplněných kompostovou zeminou, které byly umístěny na pokusné zahradě. Byl hodnocen r?st p?edplodiny a následné plodiny stanovením su?iny nadzemních ?ástí a ko?en?. Během r?stu následných rostlin byly odebírány vzorky zemin, v nich? byl stanoven obsah fyziologicky p?istupného dusíku, fostoru a draslíku. V?echny ?ty?i pou?ité p?edplodiny p?sobily pr?kazné změny v r?stu následných rostlin. Len a mák pěstované jako p?edplodiny p?sobily na následné rostliny lnu a cukrovky prost?ednictvím p?dních autopatických ?i allelopatických faktor?. Ú?inek ?ita jako p?edplodiny na ?ito a ho??ice na je?men byl méně výrazný. Z výsledk? se nedá v posledních dvou p?ípadech p?ímo usuzovat na p?ítomnost autopatických nebo allelopatických faktor?. P?i bezprost?ední kultivaci následných rostlin v zemině po p?edplodině bez odpo?ívání byla zji?těna jen inhibice r?stu. Pokusy s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy dávají mo?nost zachytit celou ?kálu r?stových změn následných rostlin od inhibice ke stimulaci. Ú?inek p?edplodiny na následnou plodinu se zna?ně měnil s délkou odpo?ívání zeminy po p?edplodině. Změny r?stu následných rostlin nekorelovaly—kromě pokusu s ?item a ?áste?ně s ho??icí—se změnami v obsahu sledovaných ?ivin, ani s mno?stvím narostlé p?edplodiny.     

Untersuchungen Über faktoren,die sich bei folgekultivierung der pflanzen geltend machen

V práci byla sledována mo?nost allelopatického ovlivňování následných rostlin p?edplodinami p?i kultivaoi v odstupňovaných ?asových intervalech po sobě v té?e zemině u tě chto kombinací: mák — cukrovka, ho??ice — je?men, konopí — ?ito, cibule — ?epka. Pokusy byly prováděny v kvítiná?ích s kompostovou zeminou, umístěných během pokusu na zahradě a zapu? těných do p?dy. Byl sledován r?st p?edplodin a následných rostlin v po?áte?ních fá zích r?stu. P?ed vysetím následných rostlin byla stanovena u odebraných vzork? zemin intensita respirace, okam?itá vlhkost a obsah fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku. Ve v?ech zkou?ených kombinacích byly následné rostliny ovlivněny kultivací p?edplodiny a následným ulo?ením zeminy. Změny r?stu následných rostlin ?áste? ně korelovaly s obsahem fyziologicky p?ístupného dusíku v zemině. Podle jejich charakteru v?ak bylo té? patrno, ?e se na nich podílely i allelopatické faktory. Zna?ně inhibi?ně p?sobil mák na cukrovku, mé ně inhibi?ně p?sobila ho??ice na je?men a cibule na ?epku. ??inek konopí na ?ito byl promě nný s dobou ulo?ení zeminy. Změny v obsahu fyziologicky p?ístupného dusíku, fosforu a draslíku v pokusné zemině neodpovídaly . mno?ství narostlé p?edplodiny, co? bylo podmíněno pou?itou kultiva?ní metodikou. Poměrně rychlé doplňování p?edplodinou vy?erpaných dusi?nan? v pokusné zemině s dobou jejího ulo?ení bylo pravděpodobně podmíněno nitrifikacními procesy. Podle stanovených změn intensity respirace pokusné zeminy se na allelopatickém ovlivnění mohla podílet i pudní mikroflora.     

Pollination interrelations in some Sour Cherry cultivars

V období ?esti let byly zkoumány vzájemné opylovací poměry i schopnost samosprásění u sedmi významněj?ích kultivar? vi?ní (Cerasus vulgaris Mill.), pěstovaných v ?eskoslovensku. Úspě?nost opylení byla posuzována podle procenta uzrálých plod?. Celkový p?ehled výsledk? podává Tabulka I. Mezi dvěma kultivary (De Olivet a Bruselská hnědá) zji?těna reciproká inkompatibilita. Stanovena tak první inkompatibilitní skupina u vi?ní. V ostatních p?ípadech jde o kombinace v r?zném stupni kompatibilní. Podle celkové úrodnosti a podle opylovací schopnosti sestaveny studované sorty v po?adí, uvedené v tabulce 2. U dvou kultivar? (Körö?ská a Bruselská hnědá) zji?těna naprostá autosterilita, naopak u dvou druhých (Moreillská a Vítova) nalezen vysoký stupeň samospra?nosti. Tyto dvě sorty skýtají rovně? p?i vzájemném opylení vynikající výsledky. Zbývající t?í sorty (De Olivet, Vackova a Ostheimská) jsou jen velmi slabě samospra?né a pot?ebují dobré opylova?e pro zaji?tění úrody.     

Radiorespirometric study of the utilization of exogenous sucrose,glucose and fructose by germinating apple pollen

Po?adí intensity, s jakou prodýchávají pylové lá?ky testované cukry z 0,3 M roztok?, je sacharosa> glukosa> invertní cukr> fruktosa. Stejné po?adí je zaehováno na cukr-agarových mediích s výjimkou prvých dvou hodin inkubace, během kterých jsou sacharosa, glukosa a fruktosa prodýchávány témě? stejnou rychlostí. Během této doby se v prost?edí fruktosy, stejně jako v kontrole bez cukru, nevytvo?ily pylové lá?ky, zatím za p?itomnosti sacharosy dosahovaly délky a? 450 µ. Jestli?e byla pou?ita pro radioaktivní cukry jako nosi? sacharosa, byla fruktosa-¹⁴C prodýchávána a? 12krát, glukosa-¹⁴C a? 6krât intensivnëji neá sacharosa-¹⁴C. Za pou?ití nosi?e sacharosa+glukosa ?i sacharosa+fruktosa (molárni poměry 1:1), prodýchávaji pylové lácky sacharosu-¹⁴C pomaleji ne? p?íslu?ny monosaeharid a rovně? pomaleji ne? z prost?edí samotnéé sacharosy. Jestli?e byla nosi?em sacharosy-¹⁴C glukosa nebo fruktosa, byla (v některých ?asových úsecíeh pokusu) produkce¹⁴CO₂ pylovými láckami několik desítek procent mohutněj?í ne? za pou?ití nosi?e sacharosového. Z prost?edí invertního cukru je p?ednostně prodýchäväna fruktosa. Je tedy kapacita pylových enzymových systém? za?leňujících sledované cukry do jejich dýchacích cest pro fruktosu>glukosu> sacharosu, co? je opa?né po?adí ne? platí pro intensitu r?stového ú?inku těchto cukr? a ne? jaké bylo zji?těno pro rychlost jejich prodýchávání, jestli?e nebyly navzájem kombinovány. Ve specifickém r?stovém efektu sacharosy nem??e tedy být primárním faktorem ani rychlost její absorpce, ani intensita jejího prodýcháváni. Rychlá utilisace samotné sacharosy je následkem intensivněj?ího r?stu v jejím prost?edí. Získané výsledky dále ukazují, ?e sacharosa je vyu?ívána p?edev?ím cestou její inverse, p?i ?em? je p?ednostně prodýchávána fruktosová slo?ka.     

Der Einfluss von Phenäthylpyridinen und Pyridylphenylazetylenen auf die Wurzelatmung vonSinapis alba L.

Aktivita sukcinát-dehydrogenázy SDH a sukcinát-oxydázového systému SO byla mě?ena sestý den po vyklí?ení v homogenátu z ko?en? klí?ních rostlin ho??ice, které byly pěstovány v ?ivném roztoku, obsahujícím některý ze t?í polohových isomer? fenethylpyridinu (IIIA, B, C) nebo pyridylfenylacetylenu (IVA, B, C) v koncentraci 5×10^?4 m. Slou?eniny fenethylpyridinového typu prakticky neovlivňují aktivitu dehydrogenázy kyseliny jantarové SDH aniin vivo, aniin vitro, av?ak pyridylfenylacetyleny aktivitu tohoto enzymuin vivo výrazně stimulují. Naproti tomu oba typy slou?enin v pokusném uspo?ádání jakin vivo, takin vitro pr?kazně inhibují aktivitu sukcinát-oxydázového systému SO. Ú?inek fenethylpyridin? i pyridylfenylacetylen? je tedy pravým opakem ú?innosti trans-styrylpyridin? (typ I).     

The effect of carbon dioxide on the cellular structures of wheat,barley and onion

Byl sledován vliv CO₂ na plasmatické struktury ko?enového vlá?ení p?enice a je?mene a epidermálních buněk cibule. Výsledky byly hodnoceny na ?ivém materiálu pomocí fázového kontrastu. Ko?enové vlá?ení je?mene a epidermis cibule reagují na krátkodobý pobyt v atmosfé?e CO₂ zastavením proudění plasmy, prodlu?ováním mitochondrií a zakulacením plastid?. Déle trvající vliv CO₂ zp?sobuje fragmentaci mitochondrií. V této fázi se buňky nejrychleji vzpamatovávají ze ?oku zp?sobeného pobytem v CO₂. P?íli? dlouhé ovlivňování rostlin atmosférou CO₂ ú?inkuje letálně. Ko?enové vlá?ení p?enice, které má vět?inou zrnité mitochondrie, reagovalo ji? na 40minutový pobyt v CO₂ zakulacením v?ech plasmatických partikulí. Tato pozorování se shodují s výsledky získanými na trvalých preparátech v práci p?ede?lé a vedou k domněnce, ?e fragmentací mitochondrií se buňka p?izp?sobuje ztí?eným podmínkám pro dýchání.     

The formation of the upper leaves of wheat (Triticum aestivum L.) as indicator of the course of development

D?ívěj?í práci, v ní? jsme hodnotili pr?běh vývoje podle fenologie a podle vzniku abnormit, jsme nyní doplnili mě?ením délky list?. Pr?běh vývoje jsme ovlivňovali fotoperiodiekou inhibicí v r?zné fázi vývoje vzrostného vrcholu. Ovlivnění pr?běhu vývoje se projevilo změnou délky pochvy a ?epele listu. ?epel byla ovlivněna více ne? pochva. V ?adě variant s r?zným za?átkem fotoperiodické inhibice do?lo k prodlou?ení nebo ke zkrácení pochvy a ?epele horních t?í list? proti p?íslu?ným list?m kontroly. Ke zkrácení do?lo u list?, které se vyvinuly nad obvyklý po?et z p?vodních základ? brakteí. Bylo to u variant s velmi ranou inhibicí. Varianty s pozděj?í inhibicí mají jednak abnormálně redukované listy so zakrnělými ú?labními klásky, jednak prodlou?ené listy, které svojí délkou p?ipomínají ontogeneticky mlad?í, ni??í listy. Ukázalo se, ?e i u tak obtí?ného materiálu jako je p?enice m??e být morfologie list? spolehlivým záznamem pr?běhu vývoje.     

Some findings on the course of infection caused by yellows-type viruses inTrifolium repens L. Plants

Experimentálním výzkumem pr?běhu virové infekce ?loutenkového typu u rostlinTrifolium repens L. byly zji?těny tyto výsledky: Za 24 a 48 hodin po skon?ení testovací doby virus zelenokvětosti jetele a virus zakrslosti jetele roz?í?il se v rostlinách maximálně jen do vzdálenosti 5 cm od místa inokulace. V infikovaných rostlinách pomno?ený virus zelenokvětosti jetele a virus zakrslosti jetele objevil se v pr?měru o 5–6 dní d?íve ne? p?íznaky ocho?ení. Pomocí nabývacího sání k?ísk? na rostlináchT. repens s r?zně starou infekcí virem zakrslosti jetele byl zji?těn pokles koncentrace viru v rostlinách star?ích více jak 45 dní po objeveni se p?íznak? ocho?ení. U rostlin infikovaných virem parastolburu tento pokles nebyl zji?těn.