The distribution pattern of transpiration rate,water saturation deficit,stomata number and size,photosynthetic and respiration rate in the area of the tobacco leaf blade

Ji? d?íve zji?těné (Slavík 1959a) rozlo?ení hodnot osmotického tlaku buně?né ?távy na plo?e listové ?epele dvoudělo?ného typu (apex >base, okraj > centrální ?ást), nezávislé na vodní bilanci a nezměněné i p?i nulovém deficitu difusního tlaku (DPD)in situ bylo doplnéno dal?ím sledováním fysiologické heterogenity listové ?epele u dospělých list?Nicotiana sanderae hort., p?edev?ím hlavních indikátor? vodního provozu a výměny CO₂. Intensita transpirace s intaktního povrehu list?, vypo?tená z vá?kových mě?ení na discích, vyseknutých z ?epele, je v apikální ?ásti o 50 a? 70%, ni??í ne? na basi. Rovně? p?irozený trvalý vodní deficit, stanovený diskovou metodou (?atský 1960), byl v apikální ?ásti o 10% ni??í ne? na basi. Hustota pr?duch? byla jak uNicotiana sanderae, tak u dal?í pokusné rostliny u cukrovky v apikální ?ásti pr?měrně o 40% ni??í, zatím co velikost pr?duch? byla v apikální ?ásti naopak pr?měrně o 30% vět?í. Relativní index plochy pr?duchových skulin na plochu ?epele (po?et × ?tverec délky na svrchní plus spodní straně) se na obou místěch pr?kazně neli?il. Intensita fotosynthesy (na plochu), mě?ená gazometricky infra?erveným analysátorem, byla p?i plném nasycení pletiva vodou v apikální ?ásti pr?kazně o 17% ni??í ne? v ?ásti basální, a?koliv obsah chlorofylu na plochu je v tlust?í, apikální ?ásti vět?í. Rovně? intensita dýchání, manometricky mě?ená jako Q_O2, byla v apikální ?ásti pr?kazně ni??í, a to jak v p?epo?tu na su?inu (o 12%), tak na plochu. Podobné, av?ak podstatně men?í rozdíly byly zji?těny také mezi okrajem a centrální ?ástí ?epele. Fysiologická heterogenita listové ?epele je kauzálně zalo?ena na r?zné hydrata?ní úrovni, tak?e studium aktivity r?zných fysiologických proces?, na r?zných místech ?epele je vhodné pro sledování jejich vztahu k r?zné úrovni hydratace.     

Einfluss der Ackerquecke (Agropyrum repens L.) auf die Wachstums- und Atmungsvorgänge der Weizenpflanzen

K pokus?m jsme pou?ili ?erstvých oddenk? pýru plazivého (Agropyrum repens L.) a jarní p?enice Nivy. Kultiva?ní pokusy jsme prováděli v Mitscherlichových nádobách v písku a v kompostové zemině na zahradě. Délka spole?ného r?stu pýru a p?enice trvala vesměs kolem 30 dní. Byl stanoven r?st pýru, r?st nadzemních ?ástí p?enice, intensita dýchání, obsah vody a obsah cukr? v nadzemních ?ástech p?enice. Výsledky pokus? ukázaly, ?e ?ím intensivněji nar?stal pýr v kultiva?ních nádobách, tím více se sni?oval r?st p?enice a rovně? tak poklesl obsah vody v jejich nadzemních ?ástech a zna?ně se změnil i obsah glycid?. Intensita dýchání se p?i men?ím mno?ství pýru v nádobách vět?inou poněkud zvedala, p?i největ?ím mno?ství pýru ji? poněkud poklesala. Ve srovnání s r?stem byla v?ak velmi málo ovlivněna. Z toho je patrno, ?e produktivnost dýchacích proces? p?enice vlivem pýru byla zna?ně sní?ena. K hlub?ímu objasnění těchto změn bude t?eba dal?í jejich studium.     

łлияне плодов н а осмо тнческоое давление клеточнопо Аока лнстьев и закладкг цветочных поŇ ек у ябл они

Autor studoval v pr?běhu dvou let osmotický tlak 70 strom? 7 odr?d jabloně, ze kterých 5 odr?d plodí periodicky a 2 ka Edoro?ně. Na za?átku pokusu polovina strom? byla bez plod? a polovina s násadou plod?. Pokus byl proveden na 10 a? 121et ch stromeoh (podno? M II, M IX a M IV) v severozápadni jabloňárské oblasti ?ech (St?í?ovice, Těchobuzice). 3 a? 4krát za vegeta?ni období byly odebirány listy brachyblast? plodíoích a odpo?ívajících jabloní a stanoven osmotický tlak jejich buně?né ?távy, jako? i její elektrická vodivost. Jednou za sezónu byly odebrány terminálni pupeny brachyblast?, z kterých oby?ejně vznikaji květní pupeny, a zpraeovány stejně jako listy. Ze získaných ?daj? plyne, ?e rostouci plody jsou p?í?inou sni?ení osmotického tlaku buně?né ?távy list? jabloně 2 a? 6 atmosfér v závislosti od mno?stv? násady a období. Toto sni?ení málo závisí na po?asi a rozdíly v osmotickém tlaku buněcné ?távy jabloní plodíeích a odpo?ívajících jsou v ?ervenci vysoce pr?kazné. Osmotický tlak buně?né ?távy pupen? je sni?ován méně: 1 a? 2 atmosféry. Byla nalezena pr?kazná kladná korelace mezi hodnotou osmotického tlaku odrüdy Boskoopské ?ervené a zakládáním květnich pupen?. U ka?doro?ně plodíeích odr?d taková korelace nebyla pozorována.     

Über Georezeptoren in Wurzeln

Roku 1900 uve?ejnil jsem p?edbě?nou zprávu o ?krobových zrnech pohyblivých vlivem tí ?e v rostlinných buňkách, které mo?no pova?ovat ze georeceptory analogické statocystám ? ivo?ich?. Roku 1901 vy?la moje definitivní práce o tomto p?edmětu. V ní popsal jsem nápadnou cytologickou reakci, která se p?i geotropickém podrá?dění objevuje v kolumele ko?enových ? epi?ek uvnit? buněk obsahujících p?esýpavý ?krob. Tato reakce, kterou jsem pova?oval za symptom, ?e na tyto buňky tí?e p?sobí a ?e je mo?no pova?ovat je za georeceptory, nebyla témě? v?bec později zkoumána a byla zapomenuta. Teprve r. 1962 uve?ejnil o ní nové nálezy AUDITS na základě elektronového výzkumu statocyt? v ko?enových ?epi?kách. Autor uve?ejňuje první mikrofotografie této cytologické georeakce a popisuje nové pokusy, které ?iní pravděpodobným jeho názor, ?e je vybavena tlakem ?krobových zrn na poko?ní vrstvi?ku plasmatickou ve statocytech. Upozorňuje také, ?e nejen specificky tě??í, ný br? i specificky leh?í statolity mohou fungovat jako tělíska vybavující georeakci.     

Studium autopathischer und allelopathischer Eigenschaften von Kulturpflanzen durch Folgekulturen-Methode

V práci byl sledován vliv p?edplodin lnu, ?ita, máku a ho??ice na následné plodiny tého? nebo jiného druhu p?i bezprost?edním vysévání po sobě a p?i vysévání v r?zně dlouhých ?asových intervalech s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy. Pokusy byly prováděny v nádobách naplněných kompostovou zeminou, které byly umístěny na pokusné zahradě. Byl hodnocen r?st p?edplodiny a následné plodiny stanovením su?iny nadzemních ?ástí a ko?en?. Během r?stu následných rostlin byly odebírány vzorky zemin, v nich? byl stanoven obsah fyziologicky p?istupného dusíku, fostoru a draslíku. V?echny ?ty?i pou?ité p?edplodiny p?sobily pr?kazné změny v r?stu následných rostlin. Len a mák pěstované jako p?edplodiny p?sobily na následné rostliny lnu a cukrovky prost?ednictvím p?dních autopatických ?i allelopatických faktor?. Ú?inek ?ita jako p?edplodiny na ?ito a ho??ice na je?men byl méně výrazný. Z výsledk? se nedá v posledních dvou p?ípadech p?ímo usuzovat na p?ítomnost autopatických nebo allelopatických faktor?. P?i bezprost?ední kultivaci následných rostlin v zemině po p?edplodině bez odpo?ívání byla zji?těna jen inhibice r?stu. Pokusy s odstupňovanou délkou odpo?ívání zeminy dávají mo?nost zachytit celou ?kálu r?stových změn následných rostlin od inhibice ke stimulaci. Ú?inek p?edplodiny na následnou plodinu se zna?ně měnil s délkou odpo?ívání zeminy po p?edplodině. Změny r?stu následných rostlin nekorelovaly—kromě pokusu s ?item a ?áste?ně s ho??icí—se změnami v obsahu sledovaných ?ivin, ani s mno?stvím narostlé p?edplodiny.     

B chromosome frequency in yugoslav rye populations

Cytologická analysa 25 populací ?ita z Jugoslavie, které byly vybrány ve Slovinsku, Srbsku a Makedonii, ukázala, ?e ve v?ech analysovaných populacích (100 %) se vyskytovaly B-chromosomy. Po?et p?ítomných B-chromosom? byl nízký, od 1 do 3, p?i ?em? pr?mě rný po?et na jednu rostlinu se pohyboval v rozmezí od 0,13 do 0,97. Pr?měrná ?etnost ?itných rostlin s B-chromosomy byla pro Jugoslavii 27, 10%. ?etnost rostlin s B-chromosomy a pr?měrný po?et chromosom? této kategorie, vzta?ený na jednu rostlinu, byly zna?ně vět?í v aridní oblasti Makedonie ne? v humidní oblasti Slovinska. Rozdíly byly reálné a významné, jak to bylo proká záno biometricky. P?i hodnocení údaj? jiných autor? o populacíoh primitivních asijských ?it bylo zji?těno, ?e frekvence B-chromosom? je ni??í v populacích z oblastí, ozna?ovanýeh jako centra p?vodu tohoto rostlinného druhu (Blízký Východ, Malá Asie) a postupně se jejich frekvence zna?ně zvy?uje s postupem ve směru na vychod (Zabajkali, Korea) i ve směru na západ (Balkánský poloostrov, Jugoslavie). Diskutují se mo?né p?í?iny zvy?ování ?etnosti B-chromosom? v populacich vně center p?vodu ?ita a je zd?razněn význam jejich studia v západoevropských populaeí eh primitivních forem ?ita.     

Transpiration rates of leaf blades of irrigated and not irrigated plants of spring wheat

Byla studována transpirace listových ?epelí zavla?ovaných a nezavla?ovaných rostlin jarní p?enice v závislosti k obsahu a k r?stovým změnám pokusných rostlin v pr?běhu jejich vývoje. Pou?ité závlahy stimulovaly r?st a nepatrně zpomalily vývoj pokusných rostlin. Zvy?ovaly v rostlinném těle p?edev?ím obsah vody a méně ji? su?inu. Kvantitativní a kvalitativní vlastnosti obsahu vody v rostlině ovlivňovaly nejen transpiraci, nýbr? i vznik nových a odumírání starých orgán? a tkání, p?edev?ím ?epelí listových. Transpirace u zavla?ovaných rostlin byla výrazné vy??í ne? u rostlin nezavla?ovaných. Pr?měrné hodnoty transpirace u jednotlivých ?epelí listových byly z?etolně odli?né a pro ka?dou ?epel listovou charakteristické. Z hlediska statického bylo mo?no některé vztahy a heterogenitu jednotlivých ?epelí listových na tém?e stéblu vyjád?it a v podstatě i vysvětlit “Zalenského zákonem”. Týkalo se to zejména pr?měrných hodnot r?stových charakteristik a studovaných rys? vodního provozu. Naproti tomu z hlediska dynamického bylo mo?no jednotlivé ?epele listové rozdělit podle změn transpirace do dvou skupin. Do prvé skupiny pat?í ?epel prvého a? t?etího listu, do druhé skupiny pak ?epel ?tvrtého a? ?estého listu a klas. Regula?ní schopnosti jednotlivých ?epelí listových v hospoda?ení s vodou vynikají v období odno?ování, sloupkování a mlé?né zralosti. V těchto vývojových fázích byla vysvětlena také nápadná sní?ení transpirace rostlin, která jsou zp?sobena v prvé ?adě vnit?ními a nikoliv jen vněj?ími faktory.     

Inheritance of development of lateral florets in spikelets of barley spike

V práci byla sledována dědi?nost vývinu laterálních kvítk? p?i k?í?ení dvou?adých forem je?mene typu distichon a ?esti?adých forem typu vulgare a brachyurum. Znak m??e být u?it pro identifikaci skute?ných hybrid? ji? v F l generaci p?i k?í?ení dvou?adých a ?esti?adých forem, kde dominuje dvou?adost. Nepoda?ená k?í?ení je pak mo?no v?as vylou?it. Také pro stanovení vazbových poměr? m??e být významný ve vy??ích hybridních generacích.

1. 1.
   Dědi?nost vývinu laterálních kvítk? v kláscích je?ného klasu p?i k?í?ení dvou?adých a ?esti?adých forem byla studována metodou pro plynule proměnlivé znaky.     
   
   

Untersuchung der eiweißspindeln des kakteen-X-Virus mit fluoreszierenden Antikörpern

A?koliv na zá kladě mnoha pokus? se p? edpokládalo, ?e tzv. bÍlkovinná v?etena v buňkách tzn. buně?né inkluse X-viru kaktus? (Ca XV), jsou slo?ena z ?etních prodlou?ených ?ásti Ca XV, p?esto to dosud nebylo proká zá no. Proto jsme se pokusili pomocÍ fluoreskujÍcÍch protilátek doká ?at, ?e bilkovinná v?etena jsou skute?ně agregáty virových ?ástic. V těto práci jsme pouzili tzv. nep?Ímé metody. Nejprve jsme p? sobili na buňky obsahujÍci tato v?etena homologiokým antisé rem proti Ca XV, zÍskanym imunizacÍ králÍk? a teprve potom jsme buňky vlo?ili do roztoku fluoreskujicÍch protilátek proti králicimu γglobulinu. BÍlkovinná v?etena svitila potom ve fluorescen?nÍm mikroskopu silně ?lutozeleně (bylopou?ito fluoresceinisothiocyaná tu). Tato fluorescence ná m uká zala, ?e nastala pozitivnÍ reakce a ?e bÍlkovianá v?etena jsou slo?ena z virových ?ástic. ?etné kontrolnÍ pokusy potvrdily ná? základnÍ pokus.     

Die Selbstspaltung der mixoploiden Wurzelspitzen

P?i prohlí?ení svého bohatého materiálu mixoploidních ko?enových vrchol? nalezl jsem ko?eny, které, jak se zdálo, se zbavovaly polyploidních sektor? tím, ?e se roz?těpily v ?ást diploidní a polyploidní. Od?těpení polyploidních provazc? jsou sice dosti ?astá, ale v p?ípadech zde popsaných vytvá?í diploidní sektor nový ko?enový vrchol, polyploidní zastaví pozvolna sv?j r?st, kde?to nově rozli?ený vrchol roste dále. Také to je ur?itý zp?sob samo?i?tění a diploidisace mixoploidního vrcholu. P?edpokladem ov?em je ?e se vrchol skládal p?vodně asi z poloviny nebo více z buněk diploidních, ve druhé ?ásti polyploidních. Potom dojde ve vrcholovém meristému diploidní ?ásti k diferenciaci samostatného diploidního vrcholu, kde?to polyploidní vrcholová ?ást pozvolna nebo náhle dělení svých buněk zastaví, po nějakou dobu se prodlu?uje a kone?ně je roztrhána a odum?e. Mohl jsem některé p?ípravy k samo?těpení v poměrně raných stadiích pozorovat.     

The study of proliferation of cambium and parenchyma of branches from trees in culturesin vitro

Pomocí tkáňových kultur in vitro byla studována proliferace kambia a parenchymu větví 34 druh? d?evin. Byla sledována tvorba kalusu, sezónní aktivita kambia, vliv kyseliny β-indolyloctové na reaktivaci kambia a polarita tvorby kalusu. R?zné druhy d?evin se vyznaěují r?znou schopností vytvá?et kalus; u vět?iny druh? v?ak v kultu?e in vitro dochází k reaktivaci kambia. Některé druhy sou?asně s reaktivací kambia tvo?í kalus z korové a d?eňo ?ásti větví a lenticel. R?st kalus? byl největ?í v zimě, dostate?ně intensivní na ja?e do ra?ení pupen?, později prudce klesal. Během léta intensita r?stu opět vzr?stala a na podzim se p?ibli?ovala zimní úrovni. Některé druhy se vyzna?ují stejně intensivní proliferací kambia po celý rok. Kyselina β-indolyloctová, jako sou?ást kultiva?ního media, měla r?zný vliv na r?st kalus? sledovaných druh?. ?ada druh? zakládala v kalusových pletivech meristematická ohniska, ze kterých se tvo?ily ko?eny (?astěji na p?dách s kyselinou β-indolyloctovou) nebo pupeny a osy. Poloha ?ízk? na p?dě (apikálním koncem nahoru nebo dol?) neměla znatelný vliv na polaritu p?i tvorbě kalusového pletiva. Některé druhy tvo?ily kalusové pletivo na obou koncích ?ízk?.     

The cytological evaluation of some pear-sorts cultivated in Czechoslovakia

Autor se zabýval cytologickým zhodnoeením 40 odr?d základního ?eskoslovenského sortimentu hru?ní. Zjistil, ?e 30 odr?d tohoto souboru je diploidních a 10 triploidních. Mimo stanovení chromosomálních po?t? promě?il u v?ech odrud i délku listových pr?duch? a dokázal, ?e je mo?no pomocí tohoto kriteria bezpe?ně odli?it diploidní sorty od odr?d triploidních. Dal?ím rozli?ovacím znakem je u triploidních sort zaostávání chromosom? ve v?eténku béhem anafáze heterotypického dělení. Z provedeného zhodnoeení pr?běhu reduk?ního dělení vyplynuly některě nové poznatky týkají cí se abnormálního pr?běhu meiose u diploidních a triploidních odr?d. Autor nalezl u jednotlivých sort rozdílnou barvitelnost pletiv, která nezávisela na zp?sobu mikrotechnického zpracováni, nýbr? byla p?edev?ím vlastností ka?dé odr?dy. Dále dophiil ôdaje o vý?i klí?ivosti pylu u sort, u nich? dosud nebyla v klimatických podmínkách ?eskoslovenska stanovena.     

Biologische und elektronenmikroskopische Bestimmung der schweren Strichelkrankheit der Tomate

Podle vzhledu nelze spolehlivě ur?it, ?ím jsou zp?sobeny nekrotieké p?íznaky na listech a stoncíeh raj?at. ?ádny ze zkou?ených diferen?ních hostitel? (Nico-tiana glutinosa, Datura stramonium, Gomphrena globosa, Chenopodium giganteum) není pou?itelný pro ryohlou p?ímou identifikaci nekrotické ?árkovitosti raj?at (zp?sobené komplexnim ochuravěním virem mozaiky tabáku a X-virem bram-boru) a je t?eba provést dal?í pasá?e k d?kazu X-viru ze systémově infikovaných list?N. glutinosa neboD. stramonium. PomocíG. globosa aCh. giganteum nem?-?eme podle lézí oba viry spolehlivě rozli?it. Mikroskopioké vy?et?ení inklusí v tri-chomech raj?ete m??e spolehlivě dokázat pouze p?ítomnost viru mozaiky tabáku. Naproti tomu jednoduchou p?ípravou preparát? pro elektronomikroskopické vy?et?ení (homogenát 1 cm² listové ?epele v 10 ml vody) lze získat dostate?ně kva-litní obraz ?ástic obou vir?, v něm? je snadné revidovat délku vláknitých ?á stic X-viru braboru (515 x 13 mµ) porovnáním s tlust?ími krat?ími ty?inkami viru mozaiky tabáku (280 X 15 mµ).     

Verlauf der Winterruhe bei der Aprikose

Zkoumáním pr?běhu zimního odpo?inku za období 1954–1959 byly zji?těny údaje, na základě kterých je mo?no tvrdit, ?e v podmínkách ji?ního Slovenska meruňka vstupuje do stadia zimního odpo?inku v pr?běhu srpna a ukon?uje toto období během prosince. V uvedených podmínkách pot?ebuje meruňka na jeho p?ekonání 1200–1300 hodin teploty ni??í ne? +6,0°C. Z 11 meruňkových odr?d studovaných na trvání zimního odpo?inku od?ezáním větví a p?ená?ením do skleníkového prost?edí odr?da Ananásová ra?ila pravidelně později o 6–10 dní proti ostatním odr?dám. Tento fakt se shoduje i s praktickými zku?enostmi p?i pěstování meruňky v normálních ekologických podmínkách mírného pásma, kde uvedená odr?da kvete o 3 a? 6 dní později ne? ostatní odr?dy. Na základě pokus? p?i?el autor k závěru, ?e je nemo?né hovo?it o p?ímé závislosti mezi dobou trvání zimního odpo?inku a mrazuvzdorností meruňky. Rostlina po ukon?ení zimního odpo?inku je velmi závislá na teplotních podmínkách prost?edí. P?i p?íznivých teplotních podmínkách zimy (bez kolísání teplot) jsou meruňky schopné odolat mraz?m a? ?20,0°C.     

Die durch Blattdüngung mit Humusstoffen hervorgerufenen anatomischen und physiologischen Veränderungen der Zuckerrübe

V p?edlo?ené práci je sledován ú?inek humusových látek aplikovaných na listy cukrovky post?ikem. Sou?asně je ově?ována vhodnost kombinace humusových látek s minerálními ?ivinami. Ukazuje se, ?e post?ik humusovými látkami zvlá?tě v kombinaci s minerálními ?ivinami p?íznivě ovlivňuje r?st cukrovky, zvy?uje váhu list? i ko?ene a celkové mno?ství cukru v ko?eni. Ú?inok post?iku humusovými látkami je vět?í u rostlin pěstovaných ve vodní kultu?e a st?íkaných ?ivným roztokem s kompletněj?ím zastoupením minerálních prvk?. Humusové látky p?i aplikaci na list vyvolávají podobné změny v anatomické stavbě pletiv a orgán?, jako p?i jejich aplikaci do ?ivného roztoku ke ko?en?m. Humusové látky zvlá?tě v kombinaci s minerálním roztokem zvy?ují v listech cukrovky mno?ství chlorofylu a zvy?ují intezitu fotosyntézy. Post?ik humusovými látkami zvy?uje sou?asně transpiraci cukrovky.     

Über die Wirkung von Wasserextrakten aus der BlattlausBrachycaudus napelli Schrk. auf abgeschnittene Tomatenpflanzensprosse

Vodný výluh z homogenizovaných m?icBrachycaudus napelli Schrk. zp?soboval v ?edění 1∶9 a 1∶25 na od?íznutých a do extraktu pono?ených raj?atech vadnutí a svinování lístk?, vadnutí ?apík? a vrchol? stonk?. Extrakt z?eděný 1∶100 a extrakty filtrované p?es bakteriální filtr p?sobily slaběji. Experimentálně bylo zji?těno, ?e extrakt z této m?ice, z?eděný 1∶9 a 1∶25, zna?ně naru?uje p?íjem vody i transpiraci od?íznutých nadzemních ?ástí rostlin (raj?at).     

Studies on the relationship between the formation of chlorophylls and Fe-porphyrins in higher plants

Pri studiu charakteru vzájemného vztahu mezi porfyriny obsahujícími ?elezo a ho??ík jsme uva?ovali o katalytické aktivitě Fe-porfyrin? a o mo?nosti jejich ú?asti p?i tvorbě chlorofyl? v listech a ko?enech rostlin. Byly sledovány změny v obsahu barviv list? v souvislosti s metabolismem ?eleza v rostlině (?innost enzym? obsahujících ?elezo, synthesa protohematinu), a to hlavně: I. p?i aplikaci r?zných slou?enin p?sobících na jednotlivé slo?ky oxydore-dukěních systém? a obsah barviv v rostlině; 2. p?i změnách metabolismu p?sobením změněných podmínek minerální vý?ivy; 3. p?i srovnávání zvlá?tností metabolismu pestrolistých rostlin. Domníváme se, ?e ve v?ech p?ípadech je proces tvorby chlorofyl? p?ímo vázán na pochody vyu?ití ?eleza rostlinou, jak v listech, tak v ko?enech. Jsou uvedeny údaje o synthese protohematinu v isolovaných ko?enech některých rostlin, aktivitě Fe-porfyrinových enzym? v nich a tvorbě chlorofyl? p?i osvětlení ko?en?. Diskutuje se o významu synthesy Fe- a Mg-porfyrin? v ko?enech pro metabolismus celé rostliny. Uva?uje se o vzájemné souvislosti mezi pochody hromadění a vyu?ívání energie v buňce a o rovnováze mezi pochody synthesy a odbourávání pigment? v plastidech.     

Diploidisierung und Polyploidisierung mixoploider Wurzelspitzen

Nalézají-li se polyploidní buně?né provazce nebo sektory na periférii ko?enového vrcholu, mohou jejich iniciály zastavit své dal?í dělení a polyploidní tkáň m? ? ezrosolovatěním a rozpu?těním hrani?ních blan být od vrcholu odlou?ena. Je to pochod chorize, který je obdobný odlupování buně?ných vrstev postranní ko?enové ?epi?ky. V mixoploidních vrcholech jsou odlu?ovány polyploidní provazce nebo sektory, které jenom někdy obsahují té? několik vtrou?ených ?ad diploidních buněk. Tento odlu?ovací pochod m??e p?ispět podstatně diploidizaei mixoploidních ko?enových vrchol?. Méně ?asto m??e vrchol obsahující vět?inu polyploidních buněk, zvlá?tě kdy? zaujímají plerom, odlou?it periferní diploidní buně?né vrstvy, ?ím? se m??e stát ?isté polyploidním. I v p?írodě m??e takovým pochod?m docházet, nebo? vněj?í ?initelé snadno mohou v ko?enech vyvolat vznik polyploidních buněk. Polyploidní buňky p?sobí -nejspí?e hmotně - jako cizí elementy na zápoj v buňkách diploidních.     

Modelluntersuchungen an röntgenstrahlen-mutierten Pflanzen

Modelové zachycení r?stových porměr? u vy??ích rostlin p?edpokládá mo?nost ozna?ení celého pletiva odvozeného z jedné ur?ité buňky. Za takové ozna?ení lze pova?ovat nap?. ?odmí?ení” (Entmischung) heterogenních plastid? z jedné buňky, polyploidizaci jednotlivých buněk a z nich' odvozených pletiv, stejně jako indukei mutací nap?. pomocí Roentgenova zá?ení. Jestli?e v posledně uvedeném p?ípadě mutuje, ?ekněme, jedna iniciála L II, pak vykazuje ur?itá ?ást sporogenních pletiv tuté? mutaci Za p?edpokladu, ?e neprobíhá eliminace buněk, odpovídá tato ?ást v pr?měru poměru mutované iniciály L H k po?tu zbylých iniciál L II, uplatňujících se na dal?ím vývoji. Model, odvozený z této skute?nosti a z dal?ích p?edpoklad?, uvedených v textu této práce, podává p?edev?im informaci o o?ekávané ?etnosti mutací a ?těpných poměrech v samosprá?eném potomstvu mutovaných rostlin. Ze srovnání se zji?těnými daty vyplývá, ?e pro vyjád?ení těchto poměr? u odno?í je?mene vysta?í relativně jednoduchý model. Jeho základem je p?edpoklad, ?e iniciály p?e?ívají jedna na druhé stochasticky nezávisle a náhodně, a zároveň náhodně mutují. P?itom není nutno u zkoumaných postranních odno?í uva?ovat eliminaci p?vodních iniciál. U hrachu jsou tyto poměry komplikovaněj?í jak ve vztahu k rozdělení ?etnosti mutací, tak ve vztabu k ?těpným poměr?m. Dosud je známe pouze obecně pro celé rostliny tohoto druhu nikoliv v?ak pro jednotlivá květenství. K jejich objasnění je t?eba p?edpokládat, ?e během r?stu probíhá na ur?itých místech eliminace jednotlivých buněk, zodpovědných za tvorbu sporogenních pletiv. Výzkum na tomto modelu není v?ak dosud ukon?en.     

Relationship between the osmotic potential of cell sap and the water saturation deficit during the wilting of leaf tissue

Byly zji??ovány změny osmotického potenciálu (osmotického tlaku) buně?né ??ávy (vylisované z listových pletiv usmrcených p?i 100°C) p?i pasivní vodní bilanci (vadnutí) ?ástí ?epele v závislosti na zvět?ujícím se vodním deficitu (na ztrátě vody). Teoreticky by toti? bylo mo?no p?edpokládat, ?e voda vydaná p?i pasivní vodní bilanci pochází rovnoměrně z ve?keré vody buně?né, tedy také poměrně z podílu, obsa?eného v buně?né ??ávě. V tom p?ípadě by se buně?ná ??áva koncentrovala úměrně vznikajícímu deficitu. V naprosté vět?ině pozorovaných p?ípad? stoupal v?ak osmotický tlak (klesal osmotický potenciál) strměji ne? teoreticky odpovídá sou?asné ztrátě vody. Ze zji?těných rozdíl? mezi zmíněným teoretickým pr?během a mezi nalezenými hodmotami byl vypo?ítán odhad percentuálního podílu ?mobilní” vody v buňce, tj. toho podílu, kterého se v?dy bezprost?edně týkají změny obsahu vody v buňce. Tento podíl ?mobilní” vody byl u dospělých list? kolem 70 a? 80%. Velikost podílu ?mobilní” vody závisela na rychlosti vzniku vodního deficitu: P?i rychlém vadnutí byl u dospělých list? zji?těn men?í podíl ne? p?i vadnutí pomalém. To svěděí o tom, ?e ?mobilní” podíl buně?né vody je vymezován podle vodní bilance buňky dynamickou rovnováhu intracelulárních difusních proud? vody podle gradient? difusního tlaku vody mezi jednotlivými podíly buně?né vody, je? jsou ur?eny r?znou vazbou (?vázaná” voda) i r?znou lokalisací v buňce.